Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpráva o Velké cestě (6.)

16. 07. 2017 9:54:47
U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha první: Slovinsko

5. kapitola: Mare Adriatico Italiano (1. července 2017)

Mám vždy trochu problém najít na tom rozlehlém parkovišti auto. Žádné rezervované místo, při každém příjezdu to postavíte, kam se dá, což především znamená pokaždé jinam. V pozdním sobotním odpoledni je však parkoviště kupodivu poloprázdné, což je trochu překvapivé vzhledem k již zmíněné okolnosti, že o víkendu se zde parkuje zadarmo.

Tentokrát volím opačný směr, tedy do Itálie. Volím cestu téměř kopírující pobřeží a stavím těsně před hranicí. Když říkám těsně, myslím tím asi 10 metrů - na parkovišti, které dříve asi patřilo k budově celnice. Vydávám se směrem k moři a prohlížím si opravdu poslední metry slovinského pobřeží. Itálie začíná hned za tím chlápkem, co se tam rozvaluje.

Hraniční kámen, který vidíte v lehkém detailu, dokazuje, že už opravdu stojím na italské půdě.

Po chvíli sedám do auta a pokračuji dál. Mým záměrem je pochopitelně někde zastavit a vyzkoušet italské moře. Mezi pobřežím a silnicí vidím mnoho upravených míst, kterým se snad dá při troše dobré vůle říkat pláž, prostě je to takový úzký, částečně kamínkový a částečně vybetonovaný pruh. Jenže je tu problém. Všechna parkoviště jsou beznadějně narvaná. Ani jsem nemusel řešit, jestli to risknu a postavím auto na chvíli do nějakého zákazu stání. I tam totiž bylo plno všude, kde to fyzicky bylo jen trochu možné. Zřejmě jediné, co Italové respektují, je výjezd ze vrat.

Když jsem neuspěl na parkovištích divokých, zkouším štěstí na prvním placeném, které cestou potkám. Jenže plno je i tady a obsluha mě nekompromisně posílá zpět. Obracím ještě před závorou a narážím na směrovku k hlídanému parkovišti u mariny v obci Muggia, pod směrovkou je navíc tabulka s nápisem LIBERO a u ní svítí optimistická číslovka 18. Ruch na parkovišti je však trochu jiný, než bych čekal, také registrační značky na autech prozrazují více mezinárodní složení než několik zbloudilých Slovinců zpoza hranice a zbytek Italové. Všimnu si skupinek lidí přenášejících lodě, když tu ke mně přistoupí hlídač. Stahuji okénko, na jeho otázku: "Regata?" odpovídám bez zaváhání "Si!" a pronikám na parkoviště.

Je i tak dost zaplněné, a u prvního z těch 18 volných míst mám trochu obavu, abych při couvání neskočil 2 metry do moře, nicméně druhé, nalezené téměř ve stínu popelnic, je už plně vyhovující.

K nejbližší pláži je to asi 10 minut chůze. Po drobné lži se tedy poprvé v životě koupu v moři v Itálii. Ale ve srovnání s kraji jen o málo jižněji mi tu připadá asi tak stokrát víc lidí, k tomu kravál a značný nepořádek. Kdyby to nebylo nevhodné, použil bych slovo bordel. I ten vstup do vody vymysleli v Koperu tak nějak lépe. Ale není si nač stěžovat, nakonec je to jen zastávka na další cestě. Vyfotil jsem aspoň terstský přístav - pravda, trochu z dálky - a vydal se zpátky na parkoviště.

Hlídač na mě koukal trochu divně. Asi se mu zdálo, že odjíždím příliš brzy, vždyť regata ještě nezačala. Musel jsem, zapomněl jsem si totiž loď. To parkoviště mě nakonec přišlo na 1 a půl eura.

Pokračoval jsem do zmíněného Terstu, italsky nazývaného Trieste, slovinsky Trst. Kdysi to byl rakousko-uherský přístav, pak se o něj tak nějak přetahovali, a když po druhé světové válce hrozilo, že připadne Jugoslávii a tím pádem východnímu bloku, udělalo mezinárodní společenství z něj a okolí samostatný městský stát, který v roce 1954 zase zrušilo a Terst přikleplo spolu s úzkým výběžkem území Italům. Zbytek toho městského státu připadl Jugoslávii. O tenhle kus země se po jejím rozpadu podělilo Slovinsko a Chorvatsko. No, podělilo... vlastně se tak trochu hádají dodnes jednak o pár domů, především pak o teritoriální vody.

Parkování ve dvousettisícovém městě taky není žádná sranda, všechna placená i neplacená parkovací místa jsou obsazena, ale jak tak popojíždím městem, nalézám nové podzemní garáže. U nápisu LIBERO tentokrát svítí číslo 4, ale volné místo kupodivu nalézám poměrně rychle.

Jestli máte trochu představu o tom, jak vypadají točité schody, tak nějak podobně vypadá přejezd mezi jeho jednotlivými patry. Vjezd a výjezd (a také jeden z východů) z parkoviště ústí do Via Teatro Romano, tedy Ulice Římského divadla. Na ulici se skutečně nachází snad nejmenší starořímský amfiteátr, dokonce přemýšlím o adekvátnosti tohoto označení.

Centrem Terstu je Piazza Unità d'Italia, tedy Náměstí Italské jednoty. Místní Slovinci však název Trg zedinjenija Italije dodnes moc nepřijali a říkají mu spíš Veliki trg, tedy Velké náměstí. To je označení přinejmenším pravdivé. Údajně se jedná o největší náměstí ležící na mořském pobřeží.

Kromě celkového pohledu nabízím pohled na budovu prefektury...

... a na radnici, jejíž historii poznamenal v roce 1938 Mussolini, když z jejího balkónu vyhlásil protižidovské zákony.

Tak trochu skryta ve stínu je vidět i Fontána čtyř kontinentů (Fontana dei Quattro Continenti), pocházející z poloviny 18. století. Při zmíněné návštěvě Mussoliniho musela být odstraněna, snad aby Duce získal více prostoru pro nadšené davy. V roce 1970 byla fontána na náměstí vrácena, ovšem na trochu jiné místo, než na jakém původně stála. Vše bylo dáno do pořádku až na přelomu tisíciletí, kdy náměstí prošlo celkovou rekonstrukcí.

Současné divadelnictví v Terstu reprezentuje Divadlo Giuseppe Verdiho. Má opravdu super adresu: Náměstí Giuseppe Verdiho 1. Horní část budovy je bohužel právě pod lešením.

V přilehlé uličce jsem si objednal jen plechovku s Coca Colou. Zbytek dával majitel na stolky jen tak. Zdlábl jsem to skoro všechno. Nedalo mi to a přidal jsem pěkných pár drobných, s čímž majitel evidentně vůbec nepočítal. Může se stát, že se už v životě neuvidíme, ale loučil se se mnou jako s pravidelným a váženým hostem svého spíše venkovního a sezónního bufetu.

Prošel jsem znovu Náměstím italské jednoty, v jehož jihozápadním rohu je lékárna s ukazatelem teploty. Fotku jsem pořídil okolo půl deváté večer.

Po ulici Via Teatro Romano jsem prošel kolem Mariina kostela. Schody k němu už se pomalu ztrácí ve večerním soumraku.

Stíhám udělat fotku při jedné z četných zastávek na semaforu. V pravé části snímku je vidět budova terstského mořského akvária. To nejhorší z cesty, tedy prokličkování na hlavní silnici vedoucí podél pobřeží, mám v tu chvíli za sebou.

Zbývá jen najet na dálnici, jejíž úsek k hranici se Slovinskem je zdarma, a která pokračuje plynule i za hranicí. Po těchto dvou autostrádách dojedete do Koperu za nějakou čtvrthodinu. Cestou z parkoviště se stavím na trochu vína a před desátou hodinou večerní procházím okolo koperské mariny k hotelu.

Autor: Jaroslav Babel | neděle 16.7.2017 9:54 | karma článku: 10.60 | přečteno: 167x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 170 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (10.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

19.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 270 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Maceček

Sri Lanka...ráj i peklo... část 3

S mladším bratrem, napůl domorodcem, poznávám život a problémy obyčejných lidí na ostrově, který je cílem zájezdů do exotiky cestovních kanceláří. To, co my, ale jejich klienti nikdy nezažijí.

23.11.2017 v 17:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Hanka Slanařová

Tokajská oblast v cikánských povozech

Po úspěšné ukrajinské výpravě po poloninách na koních jsem se nadchla pro cestování. Další cíl: Tokajská oblast v cikánských povozech.

23.11.2017 v 17:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Michal Dokoupil

V zemi obřího blikajícího delfína

Vláda prezidenta Xi Jinpinga nedávno zakázala výstavbu v Číně tak populárních budov s podivnou architekturou. O co tím země přišla, dokazuje například naše návštěva města Jiayuguan.

23.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Milan Zajic

Cestou za sluncem .....

Je klasické podzimní počasí. V nížině je mlha, hnus, vlhko a zima. Za to na kopcích je slunečno, opalovačka, láska, pohoda. A tak se vydávám pěšmo za sluncem ....

23.11.2017 v 14:11 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 78 | Diskuse

Jan Tomášek

Himalájské pastorále

„Haridwar, Haridwar“ zaznělo odkudsi z dáli – a přitom jsem průvodčímu jasně oznámil, že chci, aby mě v této stanici vzbudil. Tomu tedy říkám spolehlivost! Z vlaku jsem vyběhl na poslední chvíli...

23.11.2017 v 11:30 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 160 | Diskuse
Počet článků 108 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1466

Zdravotní sestra.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.