Zpráva o Velké cestě (6.)

16. 07. 2017 9:54:47
U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha první: Slovinsko

6. kapitola: Mare Adriatico Italiano (1. července 2017)

Mám vždy trochu problém najít na tom rozlehlém parkovišti auto. Žádné rezervované místo, při každém příjezdu to postavíte, kam se dá, což především znamená pokaždé jinam. V pozdním sobotním odpoledni je však parkoviště kupodivu poloprázdné, což je trochu překvapivé vzhledem k již zmíněné okolnosti, že o víkendu se zde parkuje zadarmo.

Tentokrát volím opačný směr, tedy do Itálie. Volím cestu téměř kopírující pobřeží a stavím těsně před hranicí. Když říkám těsně, myslím tím asi 10 metrů - na parkovišti, které dříve asi patřilo k budově celnice. Vydávám se směrem k moři a prohlížím si opravdu poslední metry slovinského pobřeží. Itálie začíná hned za tím chlápkem, co se tam rozvaluje.

Hraniční kámen, který vidíte v lehkém detailu, dokazuje, že už opravdu stojím na italské půdě.

Po chvíli sedám do auta a pokračuji dál. Mým záměrem je pochopitelně někde zastavit a vyzkoušet italské moře. Mezi pobřežím a silnicí vidím mnoho upravených míst, kterým se snad dá při troše dobré vůle říkat pláž, prostě je to takový úzký, částečně kamínkový a částečně vybetonovaný pruh. Jenže je tu problém. Všechna parkoviště jsou beznadějně narvaná. Ani jsem nemusel řešit, jestli to risknu a postavím auto na chvíli do nějakého zákazu stání. I tam totiž bylo plno všude, kde to fyzicky bylo jen trochu možné. Zřejmě jediné, co Italové respektují, je výjezd ze vrat.

Když jsem neuspěl na parkovištích divokých, zkouším štěstí na prvním placeném, které cestou potkám. Jenže plno je i tady a obsluha mě nekompromisně posílá zpět. Obracím ještě před závorou a narážím na směrovku k hlídanému parkovišti u mariny v obci Muggia, pod směrovkou je navíc tabulka s nápisem LIBERO a u ní svítí optimistická číslovka 18. Ruch na parkovišti je však trochu jiný, než bych čekal, také registrační značky na autech prozrazují více mezinárodní složení než několik zbloudilých Slovinců zpoza hranice a zbytek Italové. Všimnu si skupinek lidí přenášejících lodě, když tu ke mně přistoupí hlídač. Stahuji okénko, na jeho otázku: "Regata?" odpovídám bez zaváhání "Sì!" a pronikám na parkoviště.

Je i tak dost zaplněné, a u prvního z těch 18 volných míst mám trochu obavu, abych při couvání neskočil z výšky 2 metrů do moře, nicméně druhé, nalezené téměř ve stínu popelnic, je už plně vyhovující.

K nejbližší pláži je to asi 10 minut chůze. Po drobné lži se tedy poprvé v životě koupu v moři v Itálii. Ale ve srovnání s kraji jen o málo jižněji mi tu připadá asi tak stokrát víc lidí, k tomu kravál a značný nepořádek. Kdyby to nebylo nevhodné, použil bych slovo bordel. I ten vstup do vody vymysleli v Koperu tak nějak lépe. Ale není si nač stěžovat, nakonec je to jen zastávka na další cestě. Vyfotil jsem aspoň terstský přístav - pravda, trochu z dálky - a vydal se zpátky na parkoviště.

Hlídač na mě koukal trochu divně. Asi se mu zdálo, že odjíždím příliš brzy, vždyť regata ještě nezačala. Musel jsem, zapomněl jsem si totiž loď. To parkoviště mě nakonec přišlo na 1 a půl eura.

Pokračoval jsem do zmíněného Terstu, italsky nazývaného Trieste, slovinsky Trst. Kdysi to byl rakousko-uherský přístav, pak se o něj tak nějak přetahovali, a když po druhé světové válce hrozilo, že připadne Jugoslávii a tím pádem východnímu bloku, udělalo mezinárodní společenství z něj a okolí samostatný městský stát, který v roce 1954 zase zrušilo a Terst přikleplo spolu s úzkým výběžkem území Italům. Zbytek toho městského státu připadl Jugoslávii. O tenhle kus země se po jejím rozpadu podělilo Slovinsko a Chorvatsko. No, podělilo... vlastně se tak trochu hádají dodnes jednak o pár domů, především pak o teritoriální vody.

Parkování ve dvousettisícovém městě taky není žádná sranda, všechna placená i neplacená parkovací místa jsou obsazena, ale jak tak popojíždím městem, nalézám nové podzemní garáže. U nápisu LIBERO tentokrát svítí číslo 4, ale volné místo kupodivu nalézám poměrně rychle.

Jestli máte trochu představu o tom, jak vypadají točité schody, tak nějak podobně vypadá přejezd mezi jeho jednotlivými patry. Vjezd a výjezd (a také jeden z východů) z parkoviště ústí do Via Teatro Romano, tedy Ulice Římského divadla. Na ulici se skutečně nachází snad nejmenší starořímský amfiteátr, dokonce přemýšlím o adekvátnosti tohoto označení.

Centrem Terstu je Piazza Unità d'Italia, tedy Náměstí Italské jednoty. Místní Slovinci však název Trg zedinjenija Italije dodnes moc nepřijali a říkají mu spíš Veliki trg, tedy Velké náměstí. To je označení přinejmenším pravdivé. Údajně se jedná o největší náměstí ležící na mořském pobřeží.

Kromě celkového pohledu nabízím pohled na budovu prefektury...

... a na radnici, jejíž historii poznamenal v roce 1938 Mussolini, když z jejího balkónu vyhlásil protižidovské zákony.

Tak trochu skryta ve stínu je vidět i Fontána čtyř kontinentů (Fontana dei Quattro Continenti), pocházející z poloviny 18. století. Při zmíněné návštěvě Mussoliniho musela být odstraněna, snad aby Duce získal více prostoru pro nadšené davy. V roce 1970 byla fontána na náměstí vrácena, ovšem na trochu jiné místo, než na jakém původně stála. Vše bylo dáno do pořádku až na přelomu tisíciletí, kdy náměstí prošlo celkovou rekonstrukcí.

Současné divadelnictví v Terstu reprezentuje Divadlo Giuseppe Verdiho. Má opravdu super adresu: Náměstí Giuseppe Verdiho 1. Horní část budovy je bohužel právě pod lešením.

V přilehlé uličce jsem si objednal jen plechovku s Coca Colou. Zbytek dával majitel na stolky jen tak. Zdlábl jsem to skoro všechno. Nedalo mi to a přidal jsem pěkných pár drobných, s čímž majitel evidentně vůbec nepočítal. Může se stát, že se už v životě neuvidíme, ale loučil se se mnou jako s pravidelným a váženým hostem svého spíše venkovního a sezónního bufetu.

Prošel jsem znovu Náměstím italské jednoty, v jehož jihozápadním rohu je lékárna s ukazatelem teploty. Fotku jsem pořídil okolo půl deváté večer.

Po ulici Via Teatro Romano jsem prošel kolem Mariina kostela. Schody k němu už se pomalu ztrácí ve večerním soumraku.

Stíhám udělat fotku při jedné z četných zastávek na semaforu. V pravé části snímku je vidět budova terstského mořského akvária. To nejhorší z cesty, tedy prokličkování na hlavní silnici vedoucí podél pobřeží, mám v tu chvíli za sebou.

Zbývá jen najet na dálnici, jejíž úsek k hranici se Slovinskem je zdarma, a která pokračuje plynule i za hranicí. Po těchto dvou autostrádách dojedete do Koperu za nějakou čtvrthodinu. Cestou z parkoviště se stavím na trochu vína a před desátou hodinou večerní procházím okolo koperské mariny k hotelu.

Autor: Jaroslav Babel | neděle 16.7.2017 9:54 | karma článku: 40.23 | přečteno: 923x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Tři zámky (4.)

Mezera v pracovním programu byla právě tak dlouhá, aby stálo za to na pár dní vyjet. A i když je mi jasné, že téma západního Maďarska pomalu, ale jistě vyčerpávám, pořád ještě je co objevovat.

14.2.2024 v 23:39 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jaroslav Babel

Tři zámky (3.)

Mezera v pracovním programu byla právě tak dlouhá, aby stálo za to na pár dní vyjet. A i když je mi jasné, že téma západního Maďarska pomalu, ale jistě vyčerpávám, pořád ještě je co objevovat.

12.2.2024 v 19:33 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jaroslav Babel

Tři zámky (2.)

Mezera v pracovním programu byla právě tak dlouhá, aby stálo za to na pár dní vyjet. A i když je mi jasné, že téma západního Maďarska pomalu, ale jistě vyčerpávám, pořád ještě je co objevovat.

7.2.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jaroslav Babel

Tři zámky (1.)

Mezera v pracovním programu byla právě tak dlouhá, aby stálo za to na pár dní vyjet. A i když je mi jasné, že téma západního Maďarska pomalu, ale jistě vyčerpávám, pořád ještě je co objevovat.

3.2.2024 v 12:36 | Karma článku: 17.81 | Přečteno: 216 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.90 | Přečteno: 470 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 476 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 14.82 Průměrná čtenost 1342

Zdravotní sestra.

Po několika zkušenostech si dovoluji upozornit, že veškeré materiály zde publikované podléhají autorskému zákonu. Užití článků nebo jejich částí tudíž není bez výslovného souhlasu autora možné. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...