Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpráva o Velké cestě (3.)

14. 07. 2017 9:57:22
U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha první: Slovinsko

3. kapitola: Drobné nehody všedního dopoledne (30. června 2017)

Žádný výhled na moře jsem nežádal. Vlastně jsem o ničem takovém před odjezdem vůbec nepřemýšlel, kdesi v podvědomí mám navíc uloženo, že něco podobného se dává za příplatek. Pohled z okna nabídl kolem osmé hodiny ráno sluncem zalitou promenádu a marinu.

Což o to, začátek dne by to byl jistě příjemný. Skutečný start do nového dne však pro mě znamenala zpráva, kterou jsem dostal zhruba půl hodiny předtím. Moje dcera včera odpoledne při projíždění jednoho z esíček kolem Hořovic obrátila auto na střechu a v této pozici zastavila o strom. Zpráva je doprovázena ujištěním, že je zcela v pořádku. To mě trochu uklidňuje, nicméně jsem rád, když si to o nějakou chvíli později mohu ověřit osobním rozhovorem. Fotku jsem samosebou nedělal já, rovnou přiznávám, že jsem ji ukradl na jejím facebookovém profilu.

Drobné nehody však stíhají toto ráno i mě. První dvě se odehrají v hotelu, jsou vzájemně související a hlavní roli v nich sehrála plechovka Pepsi Coly za půl eura. Mimochodem, automat na nápoje a nějaké drobné pamlsky je důmyslně propojen s vedle stojícím kafostrojem, přes který se také ovládá. Po ránu to byla trochu "študovačka", ale ovládání jsem celkem brzy pochopil.

Takže vycházím ven z pokoje a mířím k tomu dvojautomatu, když tu si uvědomuji, že dveře pokoje se jinak než klíčem otevřít nedají. Nemusím snad ani dodávat, že klíč zůstal v tuto chvíli uzavřen uvnitř pokoje. Slečna na recepci vše vyřešila, naštěstí jsem byl v přijatelném občanském oděvu. Kdybych si vyběhl jen nějak nalehko, tak nevím.

To ovšem nebylo všechno. Už jsem zmínil, že cena za tu plechovku byla půl eura. V peněžence jsem měl minci právě této hodnoty, pak desetník a dvakrát jeden cent. A jak se tím probírám, tak mi právě ten padík vypadl, začal se kutálet a dokutálel se do prostoru mezi podlahou a dnem toho automatu. Škvíra přesně na minci... To se rozumí samosebou, že jsem ji dostal ven, ale tak nějak jsem přemítal, jak bych svoje počínání vysvětlil komukoliv, kdo by zrovna mohl jít kolem. Z dálky jsem nepochybně vypadal jako někdo, kdo podobné automaty vykrádá.

Pozornému čtenáři neujde, že jsem ke krásnému výhledu vyfasoval pokoj č. 123. Když nic jiného, aspoň se to dobře pamatuje.

Uklidněn dobrými zprávami a též nadějí, že všechny drobné komplikace už jsou za mnou, usedám do jedné z kaváren u promenády. Co jiného si tedy dát, než kávu. A v horku se hodí i něco k napití, ke kávě něco dobrého, když už jsem zanedbal snídani. Představu mám tedy zcela jasnou, a když se po chvíli dočkám starší paní coby obsluhy, snažím se jí svá přání sdělit.

Třetí drobná lapálie se však odehrává právě teď. Od počátku se mi zdá, že se náš hovor neubírá dobrým směrem. Lépe řečeno, neubírá se ke kýženému cíli. Paní mi zjevně nerozumí, snad kromě kávy se zasekneme u všeho. Jablečný džus - zdá se - nakonec pochopila, ovšem vysvětlit, že ke kafi chci ještě dortík, něco sladkého, zákusek, přičemž nepomáhá ani snad univerzálně srozumitelný dezert, se zdá úkolem přímo nadlidským. Bohužel, to správné slovo sladica mi v tu chvíli nenaskočí. Paní ale po chvíli s přikývnutím odchází a já přemýšlím, jestli mi přinese nějakou nabídku dortíků, nebo - snad aby se mě rychle zbavila - dodá jeden dle vlastního výběru. Koneckonců jsem ochoten akceptovat kteroukoliv z těchto variant.

Na přemýšlení mám poměrně dost času. Když pak tatáž žena konečně znovu přijde, jsem přímo konsternován: nese sice kávu, ale místo džusu dostávám sklenici vody. Nejsem si tedy doteď zcela jist, ale jak jinak se dá vyložit "voćni sok iz jabuka", to vážně nevím. I když tedy připouštím, že to není ani slovinsky, ani chorvatsky, ale míchanina z obou jazyků. Přes jistou nevraživost, která panuje mezi oběma národy, spoléhám coby cizinec na to, že mi bude jednak porozuměno a jednak odpuštěno. Což se zpravidla obojí daří.

Výjimkou je však tato přívětivá žena. Vrcholem všeho je totiž třetí požadovaná položka mého dopoledního menu. Moje přání si vyložila velmi svérázně a místo dortíku mi nese umělé sladidlo v modrobílé plastové krabičce. Zcela rezignuji a slovem "hvala" přijímám vše jako trest za svůj největší lingvistický neúspěch, který se mi kdy přihodil.

Z jakési úcty k té ženě si zcela vyjímečně kávu osladím tou umělou záležitostí. V duchu mávám nad vším rukou a říkám si, že jestli babča za tohle nebude chtít zrovna 10 eur, tak jí to odpustím. Co také chtít od příslušnice národa, který větou "Hitri otroci so kadili v vrtu na Dunaju" vyjádří skutečnost, že "rychlé děti kouřily na zahradě ve Vídni". To umím bezvadně, jenže na to málokdy přijde řeč. Ani druhá varianta této ukázkové věty, hovořící o tom, že "otroci so kuhali jed", nedává příliš šancí ke smysluplné konverzaci (a znamená, že děti vařily jídlo).

Tohle berte samozřejmě trochu v žertu, slovinština je jinak jazyk velmi zajímavý. Nejvíce asi používáním dvojného čísla, které existuje skutečně jen v několika málo jazycích na světě. I čeština ho kdysi používala, ale dnes jsou v ní jen jeho zbytky. Vydržel nám například tvar dvě stě (oproti tři sta), dále například u částí těla máme tvary uši nebo oči (zatímco pro předměty, které částmi těla nejsou, používáme tvary ucha, oka).

Dopíjím kávu a chci platit. Toto moje přání je bez zkreslení pochopeno. Požadovaná částka dělá 90 centů. Platím připravenou desetieurovkou a nechávám té paní desetník jako všimné - snad za tu snahu.

Autor: Jaroslav Babel | pátek 14.7.2017 9:57 | karma článku: 11.43 | přečteno: 272x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 170 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (10.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

19.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 270 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Maceček

Sri Lanka...ráj i peklo... část 3

S mladším bratrem, napůl domorodcem, poznávám život a problémy obyčejných lidí na ostrově, který je cílem zájezdů do exotiky cestovních kanceláří. To, co my, ale jejich klienti nikdy nezažijí.

23.11.2017 v 17:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Hanka Slanařová

Tokajská oblast v cikánských povozech

Po úspěšné ukrajinské výpravě po poloninách na koních jsem se nadchla pro cestování. Další cíl: Tokajská oblast v cikánských povozech.

23.11.2017 v 17:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Michal Dokoupil

V zemi obřího blikajícího delfína

Vláda prezidenta Xi Jinpinga nedávno zakázala výstavbu v Číně tak populárních budov s podivnou architekturou. O co tím země přišla, dokazuje například naše návštěva města Jiayuguan.

23.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Milan Zajic

Cestou za sluncem .....

Je klasické podzimní počasí. V nížině je mlha, hnus, vlhko a zima. Za to na kopcích je slunečno, opalovačka, láska, pohoda. A tak se vydávám pěšmo za sluncem ....

23.11.2017 v 14:11 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 78 | Diskuse

Jan Tomášek

Himalájské pastorále

„Haridwar, Haridwar“ zaznělo odkudsi z dáli – a přitom jsem průvodčímu jasně oznámil, že chci, aby mě v této stanici vzbudil. Tomu tedy říkám spolehlivost! Z vlaku jsem vyběhl na poslední chvíli...

23.11.2017 v 11:30 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 160 | Diskuse
Počet článků 108 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1466

Zdravotní sestra.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.