Český hokej dnes zastihla smutná zpráva - ve věku 70 let odešel Josef Augusta, trenér podílející se na vůbec nejúspěšnější éře našeho hokeje.
Není primárním účelem této mé krátké vzpomínky podat plný výčet jeho úspěchů - ostatně věřím, že toto udělají jiní a povolanější. Některé však z nich pochopitelně nelze opomenout.
Josef Augusta byl úspěšný již jako hráč - z hokejových mistrovství světa a olympijských turnajů má celkem šest medailí, a byť patřil do první zlaté generace ze 70. let, medaili zlaté hodnoty mu osud coby hráči nikdy nedopřál.
Dočkal se jí až v trenérské roli. Nejprve pracoval u národního týmu jako asistent Ivana Hlinky, a po jeho odchodu tým převzal. Byl tak u zlatého hattricku na přelomu století, kteréžto období bývá už dnes nazýváno druhou zlatou generací. Byť nastoupit po Hlinkovi, trenérskému strůjci zlatého úspěchu z Nagana, nemuselo být zrovna snadné, byl nakonec Augusta ideální volbou. Hlinku se nesnažil nahradit či zastoupit, jeho vystupování na veřejnosti bylo snad méně okázalé, ale i v něm našel svůj styl. Styl pokorný, velice civilní a oproti Hlinkovi neméně sympatický.
I po zlatých úspěších si Augusta určitě byl vědom toho, že trenérská pozice u národního hokejového týmu je vrtkavá a nejistá, a že zlaté období nutně nepotrvá věčně. Nepochybně i díky předchozím úspěchům ještě ustál čtvrtfinálové vyřazení na olympiádě 2002 v Salt Lake City. Po stejném výsledku na mistrovství světa, konaném jen o pár měsíců později ve Švédsku, následoval logický krok, tedy rezignace na trenérskou pozici. I tak zůstane v české hokejové historii zapsán jako trenér, který se výrazně podílel na zkompletování prvního zlatého hattricku. Jinak řečeno, jako jeden z těch trenérů nejúspěšnějších.
Měli jsme v poslední době příležitost Josefa Augustu opět po čase vidět na obrazovce. Nemoc na něm byla více než patrná, a snad nebudu pokládán za cynika, když napíšu, že i díky těmto televizním záběrům nebyla dnešní smutná zpráva až tak nečekaná. Podle lidí z jeho okolí však bral i tento svůj úděl statečně a s nadhledem. Dobře naložen byl i při svých posledních televizních vystoupeních, což je koneckonců to nejlepší, co člověka v podobné situaci může potkat.
Josefu Augustovi dnes nezbývá než poděkovat. A existuje-li nějaké nebe, v jeho případě pochopitelně to hokejové, pak i věřit, že už teď má se svými kamarády o další dobrou zábavu postaráno.
Díky za vše.
