Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští hokejisté pod protektorátní vlajkou

7. 05. 2015 10:53:46
U příležitosti výročí konce druhé světové války a momentálně probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji by možná bylo dobré připomenout několik zápasů, které čeští hokejisté odehráli pod hlavičkou Protektorátu Čechy a Morava.

Bylo to účinkování dané dobou a vlastně vnucené Německem, sportovní výkony tehdejších hokejistů přesto stojí za připomenutí. Nejprve je však nutné popsat historické okolnosti, které vznik protektorátní hokejové reprezentace provázely.

Zimní olympijské hry byly pro rok 1940 přiděleny do japonského Sappora. Kvůli japonsko-čínské válce bylo však Japonsku pořadatelství odebráno, hry byly přesunuty do Svatého Mořice. Pro neshody švýcarských organizátorů s Mezinárodním olympijským výborem bylo i od tohoto záměru brzy upuštěno. V červnu 1939 byly hry, jak se zdálo definitivně, přiděleny Garmisch-Partenkirchenu, německému městu pod horským masivem Wetterstein, které hostilo již předchozí zimní hry v roce 1936. Toto rozhodnutí tedy padlo až po obsazení Čech a Moravy Německem, přičemž možná více napětí než při přidělování pořadatelství panovalo na poli sportovní diplomacie, kterou však stále více ovládala aktuální politika.

Český zástupce při MOV Jiří Guth-Jarkovský zvolil ryze pragmatický přístup - výměnou za podporu německé kandidatury na pořádání zimní olympiády 1940 chtěl požadovat samostatné členství Protektorátu v MOV a mezinárodních sportovních federacích. Tento postup byl předběžně domluven s říšskými úřady. Ačkoliv měl Guth-Jarkovský pozici zástupce Čech a Moravy při MOV předtím od Německa garantovanou, nebylo mu umožněno na londýnské zasedání MOV odcestovat, oficiálně proto, že jeho cestu nestihly protektorátní úřady vyřídit. Skutečným důvodem se ale staly snahy Gutha-Jarkovského z pozice v MOV odvolat, či spíše české zastoupení při MOV zcela zrušit. Tehdy však ještě na německé straně převážil postoj, který považoval za politicky nevhodné měnit předchozí rozhodnutí. Mezinárodní olympijský výbor se nakonec dočkal ze strany Německa ujištění, že i přes neúčast na londýnském zasedání Guth-Jarkovský českým zástupcem při MOV zůstává. V napjaté politické situaci nakonec Garmisch-Partenkirchen pořadatelství her získal i bez české podpory, organizace sportu v Protektorátu se následně začala ubírat směrem, který byl plně podřízen zájmům Německa. Hitler nařídil Český olympijský výbor zrušit, neboť se obával toho, že by se mohl stát mezinárodní základnou v cizině žijících Čechů s nepřátelským postojem vůči Říši a Protektorátu. Hitlerovi navíc přišlo nepředstavitelné, že by v případě sportovního vítězství reprezentace Protektorátu Čechy a Morava byla hrána česká národní hymna a vyvěšována česká vlajka. V úvahu připadalo jen použití hymny a vlajky německé. Koncem června 1939 byl Hitler nucen se k tomuto problému znovu vrátit. Dva účastníci londýnského zasedání MOV jej přišli informovat o jeho výsledcích. Oba navrhovali ponechat Čechům ve sportovní oblasti plnou autonomii včetně vlastního zastoupení v mezinárodních orgánech. Podle jejich názoru by jiné řešení mohlo způsobit vážné politické komplikace a dokonce ohrozit konání zimních olympijských her 1940. Hitler s touto argumentací nakonec souhlasil. V rozporu se svým předchozím postojem prohlásil, že nikdy neuvažoval o tom, že by Čechy a Morava startovaly pod německou vlajkou. Rozhovor pak uzavřel rozhodnutím, že Protektorát dostane vlastní státní symboly.

Ve stejnou dobu jednali zástupci říšského sportu s Neurathovými úředníky v Praze. Oficiálně šlo o stanovení kompetencí při povolování účasti protektorátních reprezentací na sportovních podnicích, fakticky šlo o principy, podle nichž mělo v okupované zemi postupovat řízení sportu. Účast českých zástupců na zasedáních mezinárodních sportovních federací byla napříště žádoucí pouze tehdy, bude-li jejich přítomnost schopna podpořit stanoviska německých delegací. Starty protektorátních sportovců na mezinárodní scéně byly v tuto chvíli označeny za nežádoucí, proti vzájemným zápasům na říšském území však nebyly ze strany úřadu říšského protektora žádné námitky.

Vraťme se po této nutné historické vsuvce k hokeji. V Protektorátu Čechy a Morava probíhala odděleně od německé soutěže tzv. Národní liga, v níž nakonec hrála prim mužstva, která patřila ke špičce již v předválečném Československu. Nejúspěšnějším týmem její krátké historie byl LTC Praha, který dokázal vyhrát čtyři z pěti odehraných ročníků. V jeho sestavě se záhy objevila jména Zábrodského a Konopáska. Výjimkou ze zaběhlých tradic byl ročník 1940/41, kdy LTC Praha překvapivě prohrál s věčně druhým týmem I. ČLTK Praha 1:2, čímž I. ČLTK získal jediný mistrovský titul ve své historii. Vzájemný zápas těchto dvou celků pak skončil remízou v ročníku 1942/43, o mistrovském titulu pro LTC rozhodla až další bodová ztráta I. ČLTK. Po čistě sportovní stránce se tedy na klubové úrovni o žádná velká překvapení nejednalo.

Celý ten kolotoč jednání kolem přidělení zimních olympijských her 1940 byl nakonec zcela zbytečný. V září 1939 Německo napadlo Polsko, čímž začala druhá světová válka. V listopadu téhož roku pak MOV rozhodl, že hry se konat nebudou (stejné rozhodnutí padlo i v případě her letních).

Němci se rozhodli zorganizovat jakousi náhradu za zrušenou zimní olympiádu. V únoru 1940 se tedy v Garmisch-Partenkirchenu konal Týden zimních sportů, na který Německo pozvalo týmy států, v nichž byly u moci fašistické vlády. Českým hokejistům se tak nakrátko dostalo nechtěné cti reprezentovat nenáviděný Protektorát Čechy a Morava na mezinárodní úrovni. Spolu s nimi se hokejového turnaje zúčastnila mužstva Itálie, Maďarska, Slovenska, Jugoslávie a domácího Německa. Za tehdejší politické situace nebylo dost dobře možné, aby protektorátní reprezentace účast na tomto podniku odmítla. Účast Protektorátu měla před světem demonstrovat možnost svébytné reprezentace českého národa a potvrdit jeho proklamovanou autonomii.

Ještě před začátkem turnaje se 11. ledna 1940 na pražské Štvanici utkal protektorátní tým s výběrem Německa v zápase, který se oficiálně nazýval přátelským. Družstvo nastupující pod hlavičkou Protektorátu v něm zvítězilo celkem jasně 5:1, když Němci stačili držet krok jen v první třetině. Srovnáme-li protektorátní reprezentaci s československým mužstvem z předchozích mistrovství světa, seznáme, že nastupovala prakticky ve stejném složení. Čechoslováci patřili před válkou k nejlepším evropským celkům, navíc se začali dotahovat na kanadská a americká mužstva. S nimi sice stále prohrávali, ale prohry 0:16 s USA nebo 0:30 s Kanadou byly už docela dávnou minulostí. V hokejovém turnaji na Týdnu zimních sportů tedy celkem oprávněně patřila nynější českomoravská reprezentace k hlavním favoritům.

Povzbuzeni pražským lednovým úspěchem odcestovali čeští hokejisté do Ga-Pa, kde jim šlo o jediné: sice pod vnucenou vlajkou, ale porazit Němce na mezinárodní scéně. Osud jim však tuto příležitost nedopřál. Protektorátní tým vyhrál svou kvalifikační skupinu, když porazil Slovensko 12:0 a Itálii 5:0. K překvapení ale došlo ve druhé skupině, kde sice Německo podle očekávání porazilo Jugoslávii vysoko 9:0, prohrálo však překvapivě s Maďarskem 2:3. Ve finále se tak 4. února utkalo protektorátní mužstvo právě s Maďary. Výhra Čech a Moravy v poměru 6:0 znamenala kromě vítězství v celém turnaji i převzetí trochu pochybné ceny říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. Protektorátní noviny se následně předháněly v superlativech, když psaly o triumfu českého hokeje. Kvalitu tento výběr předvedl i v následných dvou pražských zápasech s finalistou garmischského turnaje Maďarskem. První z nich, konaný již 6. února, skončil remízou 1:1, která znamenala jedinou sportovní ztrátu, kterou protektorátní mužstvo kdy utrpělo. O den později českomoravský tým zvítězil 2:1.

Tím také protektorátní hokejová reprezentační historie skončila. Na popud K. H. Franka se o celé záležitosti reprezentace Protektorátu na mezistátní sportovní scéně znovu jednalo v Berlíně. Hitler nařídil, aby se už napříště nepořádala sportovní utkání Říše s Protektorátem, v nichž německé mužstvo nemá naději na úspěch. Tento jeho postoj se promítl i v následujícím ročníku Týdne zimních sportů, který se konal ve druhé polovině února 1941 opět v Ga-Pa. Hokejového turnaje, který němečtí sportovní funkcionáři drze označovali jako mistrovství Evropy, se tentokrát zúčastnilo 9 mužstev. K účasti se podařilo přesvědčit nejen reprezentace neutrálních států Švédska a Švýcarska, přizván byl dokonce i tým okupovaného Nizozemí, po hokejové stránce zcela neškodný. Protektorátní reprezentace však mezi účastníky chyběla. Čistě pro úplnost je třeba uvést, že turnaj tentokrát vyhrálo Německo, které sice s jistými těžkostmi proniklo do semifinále, ale ve finále porazilo švédský tým 2:1. Třetí místo obsadila švýcarská reprezentace, když v souboji poražených semifinalistů vyhrála nad maďarským výběrem 4:2.

Více hokejových turnajů se v Evropě během války již nekonalo. Nekonaly se ani olympijské hry v roce 1944, původně přidělené italské Cortině. V tu dobu už mělo ostatně Německo více starostí na poli válečném než sportovním. Největší událostí na protektorátní hokejové scéně měl být každoročně pořádaný zápas Čech proti Moravě (v prvních dvou letech s odvetami, ve kterých však vítězové viditelně šetřili sebe i soupeře), ale spíše než cokoliv jiného to byla nedůstojná hra kočky s myší. Centrem všeho hokejového dění v českých zemích byla Praha - kromě LTC a I. ČLTK zde působily ještě Sparta a SK Podolí, na jihu Čech hrál pravidelně Národní ligu klub Stadion České Budějovice, zatímco moravské kluby z ligy většinou sestupovaly. O jasné převaze hovoří též dosažené výsledky: Čechy postupně během čtyř let nad Moravou zvítězily 5:1, 2:0, 7:1, 2:0, 10:1 a 12:0. I do sportovního života pochopitelně zasáhly postupující válečné události, z nichž bylo zřejmé, že dny tisícileté říše se pomalu sčítají. Na jaře 1945 vstoupila v platnost nejrůznější omezení týkající se cestování na delší vzdálenosti i večerního osvětlení. Logickým důsledkem bylo nesehrání finálové soutěže Národní ligy v sezóně 1944/45.

Asi není třeba dodávat, že IIHF legitimitu takzvaného mistrovství Evropy 1941 nikdy neuznala. Také zápasy protektorátní hokejové reprezentace nejsou v oficiálních statistikách českého hokeje uváděny. Na jednu stranu je to pochopitelné, neboť se jednalo o vnucené účinkování, jež navíc reprezentovalo nenáviděný nacistický režim. Na straně druhé však vystoupení českých hokejistů dávalo jednu z mála legálních možností vytáhnout se na reprezentaci těch, kdo jejich zemi okupovali. Paralelu z ještě ne tak dávné historie bychom ostatně našli celkem snadno. Českomoravský výběr rozhodně dokázal svou sportovní kvalitu, kterou si dokázal uchovat i v nelehkých podmínkách Protektorátu. Po válce pak opět pod hlavičkou Československa, tentokrát už za účasti též slovenských hráčů, jako první na světě dokázal smazat náskok zámořských mužstev a dosáhl až na příčky nejvyšší. Ironií osudu je, že na poválečnou reprezentaci čekal mnohem horší osud než na tu protektorátní...

Sestava reprezentačního mužstva Protektorátu Čechy a Morava:
Modrý, Hertl - Pácalt, Trousílek, Šťovík, Košek - Troják, Maleček, Kučera - Pergl, Plocek, Lonsmin

Autor: Jaroslav Babel | čtvrtek 7.5.2015 10:53 | karma článku: 22.04 | přečteno: 1445x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 168 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (10.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

19.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Stupidní šaškárna

V úterý (17/10) jsem na svém blogu psal o opovrženíhodné hanebnosti, kterou opět chystají pořadatelé judistického grandslamu v emirátu Abú Zabí izraelské výpravě. Ano – opět. Něčeho podobného jsme už byli svědky.

18.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 25.71 | Přečteno: 487 | Diskuse

Daniel Barták

Talent vs. píle. Protrpěná remíza

Talent může být dar i prokletí. Zvlášť, když si začnete myslet, že to zvládnete jen s ním a přestanete na sobě pracovat.

18.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 214 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vlajku ne. A když vybojujete zlato, tak ani hymnu

Takovýto absurdní požadavek sdělili hostitelé nadcházejícího judistického Grand Slamu zástupcům jedné blízkovýchodní země, která plánuje vyslat na toto prestižní mezinárodní klání dvanáct judistů.

17.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 565 | Diskuse

Lubomír Stejskal

EuroNASCAR má "exotického" vítěze

Zkratka NASCAR není českým fanouškům automobilového sportu neznámá. Jde o nejpopulárnější závody upravených sériových vozů v USA. Od roku 2012 má také svoji evropskou verzi.

16.10.2017 v 9:35 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 169 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

Dvě první místa pro „Radbuzáky“ v hlavních disciplínách Velké ceny města Plzně.

Plavci ze 14 Českých plaveckých klubů v sobotu 7. října 2017 soutěžili v bazénu SK Radbuza Plzeň u příležitosti konání 39. ročníku Velké ceny města Plzně. Hlavní disciplínou byl volný způsob na 1.500 metrů.

11.10.2017 v 12:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse
Počet článků 108 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1462

Zdravotní sestra.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.