George Harrison

29. 11. 2011 23:48:54
Toho dnešního výročí si pravděpodobně mnohý z vás ani nevšiml. Je to vlastně tak trochu stylové. Již je tomu plných deset let, co tento svět opustil George Harrison, mnohdy řečený „tichý Beatle“.
George Harrison v roce 1987George Harrison v roce 1987Steve Mathieson, svobodná licence umožňuje volné použití

Je to trochu paradox - zakrátko přijde další smutné výročí, kterého si obvykle všímá celý svět, zvláště pak jde-li o výročí kulaté. Ne že by si John Lennon nezasloužil celosvětové vzpomínání, ale Harrisonových deset let by si zasloužilo alespoň připomenutí. Naše média o něm však vesměs svorně mlčí, což je rozhodně škoda. Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu udržela přinejmenším solidní kvalitu, ze které ční několik majestátných štítů. Pomiňme při tomto hodnocení dvě první alba - soundtrack Wonderwall Music a experimentální Electronic Sound. Obojí jsou celkem málo známé věci, vhodné spíše pro opravdové fanoušky či ještě přesněji pro kompletisty.

Obě alba vznikla ještě v době, kdy Beatles stále oficiálně existovali. Během jejich éry stvořil Harrison víceméně samé skvělé písně, byť se u té úplně první téměř zdráhal ji písní nazývat. Pro úplnost - šlo o Don’t Bother Me z druhého alba With The Beatles. I přes fakt, že odráží momentální rozmrzelou náladu svého tvůrce, jde o nádhernou nahrávku plnou odvážných stoptimů. Na další autorskou příležitost si Harrison musel nějaký čas počkat - nedostal ji ani na albu A Hard Day’s Night, ani na Beatles For Sale. Na obou se však, stejně jako na skupinovém debutu Please Please Me, předvedl alespoň pěvecky. Kromě převzatých věcí, z nichž především Everybody’s Trying To Be My Baby je (hlavně zvukařským) šlápnutím vedle, zazpíval dvě písně z Lennonovy dílny. Obě zřejmě psal autor Harrisonovi takříkajíc na tělo. Do You Want To Know A Secret z Please Please Me sice doprovodil trochu nelichotivým komentářem („mělo to asi tři noty a on nebyl zrovna nejlepší zpěvák“), mylným i z hlediska základní hudební teorie. Harrison se však obou zhostil dobře, a v písni I’m Happy Just To Dance With You dostal šanci se blýsknout coby zpěvák i na filmovém plátně. Autorský debut si na něm odbyl až ve filmu Help!, a díky faktu, že ostatní písně pocházely z pera dvojice Lennon-McCartney, dostalo se mu té zvláštní cti, že jeho píseň I Need You byla uvedena jmenovitě i se svým autorem v závěrečných titulcích.

Snad fakt, že své písně na úkor dvou jasně vedoucích osobností skupiny nijak vehementně neprosazoval, mu vysloužil onu přezdívku „tichý Beatle“. Jeho skladatelský talent byl však nesporný a slibně se vyvíjel, byť příležitostí dostával opravdu poskrovnu. Na albu Help! měl i jednu z nefilmových písní - You Like Me Too Much celkem ničím nevybočovala z tehdejšího soundu skupiny. Jeho rukopis začínal být jasně čitelný v písních Think For Yourself a If I Needed Someone z desky Rubber Soul, tam také v Lennonově písni Norwegian Wood zazněl poprvé jeho sitár. Ten se ocitl v hlavní roli na Revolveru, když Harrison složil a prosadil píseň Love You To, která se od dosavadní tvorby Beatles lišila tak moc, jak jen to bylo možné. Vychází z indických hudebních principů, a musí udivit několika souvislostmi. Harrison se s indickou hudbou seznámil teprve nedávno, a i přes skutečnost, že v žánru nebyl nijak školený, zvládl jej naprosto suverénně.

Bylo by chybou mluvit jen o autorských příspěvcích George Harrisona. V Beatles zastával post sólového kytaristy a z této pozice byl tím, kdo spoluutvářel typický zvuk kapely. Novátorské použití sitáru již jsem zmínil, musím však zmínit ještě minimálně jeho sólo v Lennonově písni I’m Only Sleeping. Nemá zase tolik tónů, ale Harrison se je všechny naučil pozpátku, aby pak při přehrání správným směrem získal nezvyklý plovoucí kolísavý zvuk, jehož tóny se, místo obvyklého zeslabování po úderu do struny, odněkud jakoby vynořují.

Jedinou příležitost dostal Harrison na Seržantovi a zhostil se jí po svém - ostatní Beatly k nahrávce Within You, Without You nepotřeboval a do studia přivedl indické hudebníky, jejichž jména v některých případech hudební historie nedochovala. Producent George Martin byl z jeho písně trochu na rozpacích, nicméně zadaný aranžérský úkol se snažil splnit a ve snaze vystihnout indickou náladu písně obohatil party smyčců krátkými glissandy. O mnoho let později svůj názor na nahrávku od základu přehodnotil („velmi přitažlivý snímek“). Další, mnohem konvenčnější píseň Only A Northern Song byla z alba jednoduše vyřazena a uvedení se dočkala až na soundtracku ke Žluté ponorce. Ostatně, nebylo to naposledy, co se Harrison dočkal podobného nepřijetí.

Jediný výběr vydaný za života Beatles, i u nás díky Supraphonu dobře známé LP A Collection Of Beatles Oldies But Goldies, ho ignoroval jak po stránce autorské, tak i pěvecké. Harrison měl také dlouhou dobu zapovězený přístup na singly. Prvním průlomem v tomto směru byla B strana McCartneyho Lady Madonny, která obsahovala píseň The Inner Light, jejíž hudební základ Harrison nahrál částečně ve studiích EMI v Bombaji. Jeden z nejtěžších kulturních zločinů byl na Harrisonovi spáchán v podobě vyřazení již nahrané a dokončené písně Not Guilty z Bílého alba. Byť na něm měl tentokrát celé čtyři jiné písně, v kontextu dvojalba to není zase tak mnoho. V případě Long, Long, Long navíc opět trochu zaspali zvukaři a píseň je tak trochu nečitelná. Balada While My Guitar Gently Weeps však ze všeho zmatku, který album občas obsahuje, září jako jeden z drahokamů. Ty pak musí svá místa sdílet s nesmysly typu Ob-La-Di, Ob-La-Da, Rocky Raccoon či Revolution 9.

V době, kdy Beatles spěli k neodvratnému konci, přišel McCartney s nápadem na film Let It Be. Harrison se myšlence na desku nahranou živě za přítomnosti kamer nejdříve nebránil („nový rok a nový nápad, tak proč ne“), záhy však svůj postoj změnil („brzy se ukázalo, že to zase bude trpké“). Věci došly dokonce až tak daleko, že to uprostřed nahrávání zabalil a dalo dost práce ho pro společnou práci znovu přemluvit. Prostoru dostal jako obvykle - na dvě písně. V jedné exceluje (I Me Mine), zatímco druhá je sice celkem milá, ale zapomenutelná záležitost (For You Blue). Mnoho jeho dalších písní bylo zkoušeno, ale finální verze se nedočkaly. Jednou z nich byla Something, která se pak prosadila nejen na závěrečnou společnou práci Abbey Road, ale též poprvé a naposledy na první stranu malé desky Beatles. Další věci si musel Harrison schovat až na svůj sólový debut. Na Abbey Road měl ještě jeden skvost - Here Comes The Sun je oproštěna od vší mrzuté nálady, zvonivý zvuk akustických kytar přímo navozuje rozkvetlou zahradu, na níž údajně byla napsána.

Z toho, co jeho teď již bývalí kolegové odmítli, a z dalších přidaných ingrediencí sestavil Harrison jeden ze svých majstrštyků - impozantní trojalbum All Things Must Pass. Na album (kromě jedné autorské spolupráce) přispěl Bob Dylan i písní If Not For You, která však mezi ostatní materiál dokonale zapadá. Jednak je melodicky snad dokonale harrisonovská, a jednak odráží i typický rys některých Harrisonových textů, které občas umožňují několikerý výklad. Lze je totiž chápat buď jako písně milostné, nebo jako skladby obracející se k jakési vyšší síle. Vyjmenovat nejsilnější písně tohoto alba by znamenalo vyjmenovat prakticky celou jeho písňovou část. Vedle úspěchu přineslo však svému autorovi i jednu nepříjemnou záležitost v podobě soudního sporu o autorství písně My Sweet Lord. Vzato přísně podle práva je George Harrison usvědčeným plagiátorem.

Další texty k zamyšlení přineslo hned příští album Living In The Material World. Z něj už cokoliv vypíchnout opravdu nelze - album je unikátním jednolitým celkem. Pokud při poslechu čekáte, že přece jen narazíte na nějakou vatu, nedočkáte se. Mezi obě alba vložil George Harrison svůj Koncert pro Bangladéš - velkolepý projekt, který dal prazáklad všem charitativním koncertům v budoucnosti.

Po takovémto nákladu musel přijít zákonitě pokles formy. Na albu Dark Horse se Harrison navíc potýká s hlasovými problémy, které sice zpočátku přijímáte bez výhrad, časem však Harrisonův nemocný hlas přece jen může lézt trochu na nervy. Deska to přitom není špatná - začíná intrumentálkou s vtipným názvem Harri’s On Tour (Express) a další písně též snesou přísná měřítka. Z nich přece jen vyčnívá Ding Dong, Ding Dong s nefalšovaně vánoční náladou či nádherná pomalá So Sad. Označit někdejší everlyovský hit Bye Bye Love za coververzi je však trochu přehnané - na text byla vlastně složena nová melodie. Album pak uzavírá návrat k indické hudbě v podobě písně It Is „He“ (Jai Sri Krishna).

V polovině sedmdesátých let stvořil George Harrison své možná nejméně výrazné album Extra Texture. Deska si v hitparádách nevedla rozhodně špatně (na americkém albovém žebříčku byla osmá), ale mnoho hitů z ní nevzešlo. Kterou z písní do této role zvolit... Snad You, nebo This Guitar (Can’t Keep From Crying)?

Další deska přinesla vtip už ve svém názvu - nikoho totiž dosud nenapadlo pojmenovat album číslovkou 33 a 1/3. (Poznámka pro nepamětníky: byla to rychlost udaná v otáčkách za minutu, kterou se tehdy otáčela elpíčka na talířích gramofonů. Kdo nepamatuje ani gramofon, nechť si vzdělání doplní na jiném místě.) Harrison ho navíc vydal v době, kdy dosáhl přesně tohoto věku. Album obsahuje písně buď dobré nebo výborné, k těm druhým se dají řadit Dear One, Beautiful Girl, Pure Smokey nebo Crackerbox Palace. Už zmíněnou soudní při o autorství, ve které byl poražen, zužitkoval Harrison v písni This Song. Pro zatvrzelé originalisty může být čtyřdobá verze waltzu True Love nestravitelná, mě si však svým prostým podáním získala.

Do vzvétajícího punkového a začínajícího metalového období přišel George Harrison s albem nazvaným ... světe, div se, George Harrison. Z dnešního pohledu nezní špatně, ale tehdy se jednalo v podstatě o neúspěch. Současnou optikou lze jako na jakžtakž hitovou pohlížet na skladbu Faster. Zvukové efekty k ní byly nahrány při skutečné velké ceně Formule 1, v klipu si zahrál tehdejší závodník Jackie Stewart. Na desce najdeme též pomalý protiklad k Harrisonově ještě beatlesácké oslavě slunovratu v podobě písně Here Comes The Moon i Beatles kdysi odmítnutou Not Guilty. Ta se od verze, kterou před deseti lety Beatles dokončili, liší jako noc a den a po pravdě řečeno je podstatně horší. Omluvou pro George snad může být snaha ji od nahrávky Beatles co nejvíce odlišit.

Snaha o návrat na výsluní byla v případě dalšího alba Somewhere In England poznamenána vydavatelstvím, které odmítlo hned čtyři písně. Harrison se musel vrátit do studia a nahrát čtyři jiné, po mém soudu vesměs slabší než ty vyřazené. Bylo též posunuto datum vydání, aby nekolidovalo s právě dokončeným Lennonovým albem Double Fantasy. Vražda Johna Lennona v prosinci 1980 se nakonec na albu projevila též - George Harrison mu věnoval píseň All Those Years Ago, ve které se poprvé od rozpadu Beatles sešel s dvěma zbývajícími kolegy - Ringo Starr nahrál bicí a Paul McCartney zpívá ve sborech. Poslední problém pak provázel obal desky - satelitní snímek Britských ostrovů s vystupující Harrisonovou hlavou byl zamítnut a nahrazen fotografií, na které Harrison možná stojí opřený o zeď, možná leží na chodníku na nějakém neurčitém místě, možná někde v Anglii... I přes tyto zádrhele si album nakonec nevedlo tak špatně a v hitparádách na březích Atlantiku obsadilo místa na počátku druhé desítky.

V případě alba Gone Troppo rezignoval Harrison na jakoukoliv reklamu a výsledkem byl nejen totální propad na žebříčcích, ale i dočasné stažení Harrisona z hudebního života. Věnoval se teď spíše práci filmové, především producentské. V této souvislosti přece jen vzniklo několik nových nahrávek pro film Shanghai Suprise. Totální nesmysl s Madonnou v jedné z hlavních rolí přinesl Harrisonovi několik nominací a jednu získanou Zlatou malinu. Jedna nominace postihla trochu nezaslouženě i Harrisonovu hudbu, přitom titulní duet s Vicky Brown patří k tomu lepšímu, co Harrison kdy napsal, nahrál a nazpíval, a stylový úlet někam do dvacátých či třicátých let Hottest Gong In Town by mu mohl i McCartney závidět. Hudba alespoň doslova nakopla Harrisona k další práci na poli hudebním. Obklopil se několika kamarády: jako producenta přizval Jeffa Lynna z ELO, který si zahrál i na baskytaru či klávesy, bicí hraje tu Jim Keltner, tu Ringo Starr a na piano se objeví dokonce i Elton John. Lynnův aranžérský rukopis je občas velmi průhledný, ale to celé věci na ničem neubírá, ba právě naopak. Vzniklé album Cloud Nine patří k nejlepším, jaká Harrison kdy stvořil. Slabší kousky na něm opět, tak jako kdysi dávno, nejsou. Harrison se v písni When We Was Fab dokonce přihlásil ke své beatlesácké minulosti, album má silnou titulní píseň i mnoho klipových (This Is Love, Got My Mind Set On You i již zmíněnou When We Was Fab) i neklipových (Devil’s Radio) hitů. V písni Fish On The Sand si pak s posluchačem pohrává podobným způsobem, který jsem již zmínil v případě debutového trojalba.

Potřeba mít singlové béčko k písni This Is Love svedla k Harrisonovi do studia Jeffa Lynna, Boba Dylana, Toma Pettyho a Roye Orbisona. Následně bylo rozhodnuto, že společné setkání přetaví do trvalejší spolupráce a došlo ke spontánnímu založení skupiny Traveling Wilburys. George Harrison se náhle opět stal členem prvotřídní kapely, která ohromila svým albovým debutem nazvaným prostě Vol. 1, provázeným klipem ke skvěle pohodové úvodní písni Handle With Care. Podivná hra osudu v podobě spojení prosince, osmiček a kytary přinesla (po tragické Lennonově smrti) 6. prosince 1988 náhlé úmrtí Roye Orbisona na infarkt, ale ani touto událostí ještě historie Wilburys neskončila. Naopak, pár dní po Orbisonově smrti natočila skupina klip ke své další písni End Of The Line, byť se místo Orbisona houpala v křesle jen jeho kytara, jeho osobu připomenula jen fotka a tváře všech účinkujících jsou i přes občasný úsměv přece jen trochu zaražené. Již pouze ve čtveřici nahráli Traveling Wilburys druhé album nazvané překvapivě Vol. 3, ale pak se jejich historie přece jen trochu rozplynula. Harrisona více zaměstnalo vlastní turné po Japonsku (s jedním přídavkem v Británii) a následně i znovuoživlí Beatles v projektu The Beatles Anthology. V polovině devadesátých let tak došlo nejen na nevydané písně Beatles i různé pracovní či koncertní verze, ale též na dvě novinky, dotočené k Lennonovu zpěvu na domácích demosnímcích nahraných u klavíru. Harrison, který se ke své minulosti v Beatles až na výjimky příliš často nehlásil, se kupodivu nechal k účasti na projektu přesvědčit. Vznikly tak dvě nové nahrávky pod hlavičkou skupiny Beatles - Free As A Bird a Real Love. V obou má Harrison svá typická sóla, ve Free As A Bird navíc část sólového pěveckého partu. Její poslech dokonce inspiroval Ringa k poznámce, která snad krátké vzkříšení skupiny ospravedlňuje („to zní úplně jako Beatles“). EMI spolu se třemi žijícími členy skupiny rok po dokončení celého projektu Anthology oznámila oficiální ukončení činnosti Beatles.

George Harrison možná plánoval ještě další hudební projekty, na pořadu dne prý mohlo být i oživení Traveling Wilburys, pomalu však začínala mít navrch jeho těžká choroba. Na přelomu let 1999 a 2000 odvrátil vražedný útok, který komentoval po svém a celkem vtipně („ten člověk jistě nepřišel na konkurs do Wilburys“), sám však možná tušil, že smrt od sebe zahnal jen nakrátko. Zemřel, jak už jsem v úvodu připomněl, právě před deseti lety. Přesně rok po jeho smrti spatřilo světlo světa album Brainwashed, které vzniklo jako výsledek práce Jeffa Lynna a Dhaniho Harrisona nad zanechanými posledními domácími nahrávkami.

Georgův život byl oslaven na Koncertu pro George, který svedl na jeviště všechny možné Harrisonovy spolupracovníky i kamarády, na jednom pódiu se po dlouhé době objevili i poslední dva žijící Beatlové Ringo a Paul.

Byť před pár lety probleskly zprávy, že zanechaných písní bylo mnohem více a mohlo by tedy vzniknout album ještě jedno, žádné nové informace se v poslední době neobjevují. Stejně tak bez konečného výsledku zůstalo někdejší McCartneyho prohlášení, že by měla být pod hlavičkou Beatles vydána Lennonova píseň Now And Then, od jejíhož dokončení a vydání během projektu Anthology trojice upustila.

Osobně příliš nevěřím tomu, že se ještě něčeho dočkáme, na to uplynula už poměrně dlouhá doba od posledních počinů na obou projektech. Pokud by však cokoliv spatřilo denní světlo, může být svět ještě jednou potěšen. Harrisonova hudba je pro každou příležitost. Na slunečný den i hlubokou noc. Dokonce na ni nemusíte mít ani náladu - získáte ji po dvou poslechnutých písních.

Autor: Jaroslav Babel | úterý 29.11.2011 23:48 | karma článku: 18.59 | přečteno: 1229x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Něco málo o Karlu Gottovi

Milovaný i zatracovaný byl Karel Gott. Následující článek beru jako možnost vyslovit se k některým záležitostem, jež byly v minulosti hojně diskutovány a patrně na tom nic nezmění ani aktuální zpěvákův odchod.

3.10.2019 v 11:34 | Karma článku: 28.19 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (24.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

19.9.2019 v 19:09 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 149 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (22.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

13.9.2019 v 13:09 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Miroslav Kemel – O zdanění církevních restitucí

Církevní restituce je v České republice vžité označení pro vracení části majetku, který byl znárodněn některým církvím a náboženským společnostem socialistickým režimem v Československu.

18.10.2019 v 11:05 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 90 |

Karel Sýkora

Paříž

Paříž je hlavní a zároveň největší město Francie, je správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, přičemž sama tvoří jeden z departementů (fr.: département de Paris).

18.10.2019 v 6:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

The Winery Dogs – Oblivion

The Winery Dogs je americká rocková kapela založená roku 2012 v New Yorku. Jejími členy jsou Billy Sheehan, Richie Kotzen a Mike Portnoy.

17.10.2019 v 8:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 |

Karel Sýkora

Oasis – Little By Little

Oasis byla britská hudební skupina, která vznikla v Manchesteru roku 1991. Kapela navázala na původní uskupení, The Rain, a původní členové byli Liam Gallagher (vokály, tamburína), Paul "Bonehad" Arthurs (kytara).

17.10.2019 v 5:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 |

Dita Jarošová

Erik Tabery na hrad !

Protože se již začalo diskutovat o dalších kandidátech na post prezidenta, který by mohl disponovat nespornými kvalitami jakožto státník, napadl mne ihned jako volná asociace šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery.

16.10.2019 v 16:56 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 160 Celková karma 21.06 Průměrná čtenost 1180

Zdravotní sestra.

Najdete na iDNES.cz