Desky Karla Gotta (2. díl)

14. 04. 2011 21:22:22
Ve druhém dílu článku o albech Karla Gotta dokončíme 70. léta a nahlédneme do začátku následujícího desetiletí. Časový úsek není dlouhý, povídání bude možná trochu podrobnější. Na tyhle desky totiž mám už i osobní vzpomínky.
 ́76 ́76Obal alba (Fair use)

’76 (1975)

Po dvou nemastných neslaných a zároveň také ne moc typických albech vydaných v roce 1975 nahrává Karel Gott konečně desku, která stojí za to. Byla to na jednu stranu i nutnost, pokud nechtěl ztrácet domácí publikum. To bylo mimochodem nejen celá sedmdesátá léta „ušetřeno“ podrobností o zpěvákově činnosti a hlavně úspěších v západním Německu - věc z dnešního pohledu jen opravdu málo pochopitelná.

Karel Gott vydal první ze série čtyř alb, které jsou coby názvem označeny je posledním dvojčíslím roku. Je to trochu škoda, nějaký název a potažmo i titulní píseň by nejen tomuto albu slušely. Pro koho je ale obsah důležitější než obal, tento nedostatek snadno promine.

Tato deska totiž zní svěže i po letech. Možná není tím nejhlubším zpěvákovým počinem, ale Karel Gott zvládl všechny písně s bravurou a zřejmě i s chutí. Po předchozích albech, ze kterých zpíval jeho hlas, musela znít až neskutečně. Posluchači ji také rychle skoupili, náklad se musel dodatečně zvyšovat.

Náruč růží z hudební dílny Karla Svobody může připadat jako odrhovačka, ale svého času se hrála poměrně dost. Nejsem z těch, co by ji zavrhovali, i když je jasné, že nejde o žádný poklad. Dnes by ji publikum Gottovi asi neodpustilo. Dovedu si však představit její úspěch v německy hovořících zemích, kde je vkus nastaven přece jen trochu jinak. Náladu příjemně zklidní bravurně zvládnutá píseň Vím, že je to láskou, protipólem k ní je rytmická To se ti zdálo. Další protiklad přijde hned vzápětí - po zimní náladě Bílý sníh se snáší následuje Rád bývám chvíli sám. Tato píseň je zajímavá i nezvyklým začátkem - poměrně dlouhým úvodem bez doprovodu, kdy zní jen Gottův dvojhlas.

Album obsahuje i pár míst, která lze označit za slabší. Indiánská píseň lásky... co k tomu dodat? Bez sborového š-š-š by vyzněla o mnoho lépe. Pokud mám jmenovat jednu píseň, která na albu asi být neměla vůbec, pak vybírám Vlak. Mnohem lépe by asi sedla autorovi Jiřímu Schlingerovi - pokud jsem doteď vyzdvihoval protiklady desky, tohle už je trochu jako pěst na oko. Rockující píseň nerockuje, jak by měla, jména v refrénu mi přijdou odfrázovaná trochu násilně. Ještě jednou ne. Dodnes jediná píseň z desky, kterou vynechávám.

Další dva Svobodovy příspěvky - Račte, slečno a především Konec ptačích árií - by si rozhodně zasloužily větší úspěch. V obou případech naplno vyniká Gottův hlas, možná jsou i méně sladkobolné než převzaté písně Léta prázdnin a hlavně Je, jaká je - verš „jak je štíhlá, jak je klenutá“ vyvolává trochu úsměv na tváři, i když je nahrávka jinak mistrovskou ukázkou střídání hrudního a falzetového rejstříku.

Ladislav Štaidl přispěl jen dvakrát, ale písně jsou to dobré - kromě už zmiňované Rád bývám chvíli sám složil ještě hravou a uvolněnou Hned zítra ráno zavolám, která ještě povyrostla lehce vtipným textem.

Pokaždé jsem zatím jmenoval pár singlových písní, které bych často na albech viděl raději než některé, které se na nich ocitly. Tentokrát by se vyřazovalo opravdu špatně, ale pár věcí nezmínit nelze. Jednak jsou to písně z jinak přitroublého filmu Romance za korunu („Nazdar Píďo“ opravdu nemá sílu hlášek z jiných českých filmů). O to lepší jsou však písně, které jediné film přežily - Svobodův Paganini je ukázkou postupně rozvíjené kantilény, která zastíní i fakt, že píseň obsahuje dvě textově naprosto totožné sloky. Jeho další píseň Záhadnou lásku mám je naproti tomu příjemně odvazová (mimochodem, Svoboda do filmu složil i nebývale rockově znějící píseň Hudba radost dává, výborně podanou Jiřím Schelingerem). Ve filmu zazní i Tvůj stín se má, Štaidlova píseň s docela vtipným textem Zdeňka Rytíře.

Musím vzpomenout Gottův singl Já viděl kvést Prahu v máji - díky době vzniku asi nedoceněná nahrávka. Patosu je v ní tak akorát, vzniknout jindy a jinde, mohla z ní být dodnes nezapomenutelná záležitost.

Na singlech vyšly i některé převzaté písně, jako například romanticky srdceryvná Měl jsem rád a mám. Z repertoáru skupiny Slade pak pochází Dál plápolej - vyznění je znatelně slabší než u originálu.

Zjevně cíleně pro vánoční trh byl určen singl Varšavský koncert s Alžbětinskou serenádou na druhé straně - obojí klasické skladby opatřené Borovcovými texty a velmi pěkně zazpívané.

FROM MY CZECH-SONG BOOK (1975)

Budu stručný: chtěl-li se Karel Gott nějak představit zahraničnímu publiku a předvést mu písně, se kterými má úspěch doma, nemohl udělat lépe. Album přináší písně z jeho českého zpěvníku opatřené anglickými texty, které znějí docela přirozeně, jako by se jednalo o originální verze. Kde je potřeba upravit frázování (jako například v písni Life Is Worth Living, původně Kufr iluzí), píseň neztrácí nic na své síle.

Pokud bych opravdu chtěl desce něco vytýkat, musel bych se zastavit u písní, které nemusím už v českých verzích. Jenže v případě tohoto alba by to bylo zbytečné hnidopišství. Obstálo by i s českými texty jako výběr domácích hitů.

Trochu nepochopitelně nedošlo k jeho vydání na CD.

’77 (1976)

Příjemné posezení na terase - asi tak by se dal popsat obal alba ́77, a pohodová nálada z titulního fota by se dala přenést i do obýváku, když si pustíme tuhle desku. Udržet laťku nasazenou v předchozím roce byl úkol docela těžký. A jak se to povedlo? Jednoduše řečeno - na desce jsou mistrovské kousky, na druhé straně však jsou na ní i místa, která se jeví jako trochu zbytečná. Gott tedy protentokrát svůj stín nepřekročil.

Mimochodem, v souvislosti s obalem ještě jedna poznámka - dlouho jsem netušil, že fotka na obalu byla původně převrácená. Nicméně porovnání ostatních alb a „směru“ zpěvákova účesu dává tušit, že tomu tak opravdu je. Na pravou míru vše uvedla až edice Komplet, při kteréžto příležitosti byla fotografie též nově a trochu šikovněji oříznuta. Bohužel se na ní barevně ztrácí číslovka 77 i nápis Karel, navíc tu vyvstává otázka autenticity. Možná bylo lépe zařadit správně otočenou fotografii do bookletu a obal nechat v původní, historické podobě.

Výrazný kus textařské práce odvedl Zdeněk Borovec - je podepsaný pod některými písněmi, které patří mezi nejlepší na albu. Nelze však přehlédnout, že takto renomovaný textař se dopustil i několika málo přehmatů - o tom více v dalších odstavcích.

Zmíním teď písně, které považuji za nejlepší. Příjemná balada Cítím otvírá celé album. Začátek je to trochu nezvyklý - ne že by album nemohlo začít pomalejší písní, ale Feelings je skladba s poměrně komplikovanou melodií. Tento nezvyklý tah ale docela vyšel. Píseň Můj adresář je trochu nezaslouženě opomíjená. Jedná se o jeden z řídkých skladatelských příspěvků Josefa Kolína do Gottova repertoáru. Melodie není sice nijak výrazná, ale nahrávka je cennější o to, jak s ní Gott dokázal naložit. V jeho podání melodická linka slyšitelně o řád povyrostla. Pokus o malý vtip v textu lze najít u písně Smůla smůlu má. Ladislavu Štaidlovi se melodie docela povedla, a tak zastíní i fakt, že vtípek tentokrát nefunguje tak, jak si asi Zdeněk Borovec původně představoval.

Já lásku z básní znám, tak to je skvost na tomto albu. Angelo Michajlov se předvedl jako skladatel par excellence. Oktávový skok v druhé části refrénu písni přidá ještě na působivosti.

Podobné téma zpracovává i Kdo teď má tě rád. Bohuslav Ondráček napsal docela pěknou píseň, ale ta byla trochu pokažena nešikovným aranžmá - sbor ke konci nahrávky, když odpovídá na jednotlivé fráze, zní zbytečně sladce.

Ve výtkách budu pokračovat i u písně Nevinná. Hezká píseň s dobrým textem, který ale v závěru shazuje když ne laciný, tak rozhodně násilný Borovcův rým „šepotá-třepotá“. Celá tahle pasáž se tak díky němu aranžérsky jeví jako zbytný přílepek k jinak dobré písni. Ta ho tak tak ustojí.

Nevím, jak mohl působit na tehdejšího posluchače Suchého text Mám zlatej důl. Jako dítě školou čerstvě povinné jsem tohle naštěstí nevnímal a píseň mám dodnes docela rád. Hlavně že u cenzury prošel šilink, protože jiná měna by se na „cililink“ rýmovala docela špatně. Musím zmínit i Suchého hru se slovy „slavme slavně slavnou slávu“ - to je textařsky geniální.

Hit Mandy u nás dostal díky Borovcově textu trochu vánoční nádech. Slyšet se dá ale kdykoliv a patří ke zdařilé části alba. To už se nedá beze zbytku tvrdit o některých dalších nahrávkách. Věc jako Já si najmu altán bych na albu mít nemusel. Ani Vodopád či Vážka zimomřivá nezaujaly tak, jak asi měly.

Ze singlových věcí té doby jsou dodnes známé nahrávky Běž za svou láskou nebo Dívkám s příjemně moralizujícím textem. Jim se ale už sotva něco vyrovná. Taková Vůně mléka obstojí snad jen v kontextu mléčné komedie Parta Hic.

’78 (1977)

Pokud chtěl Karel Gott dohánět, co se minule nepovedlo, a zároveň zachovat vše dobré, vyšel mu záměr téměř dokonale. Reparát za pár kiksů složil i textař Zdeněk Borovec - povedl se mu i vtípek, který minule příliš nevyšel. Když slyším „spíš krásně, leč mě už zmáhá křeč“, zasměju se docela upřímně, a jako kdybych lehký úsměv slyšel i v hlase Karla Gotta. I přeslazený sbor, častý neduh jeho nahrávek, tentokrát odpadl - v nahrávce A průvod šel dál zní tak, jak je třeba. Karel Svoboda pak zabrousil do pro sebe trochu nezvyklé oblasti country a vznikla docela povedená finálovka Volný den - zpěvák nazpíval své album a zítra bude odpočívat.

F. R. Čech, jakkoliv tak trochu ohrnoval nos nad středněproudou produkcí, rád se na ní podílel. Text poslední zmíněné písně je právě od něj, stejně jako Duet milostný, který napsal spolu s Jiřím Schelingerem.

Povinnou kantilénu najdeme na desce v původně pohádkové písni Jdi za štěstím. Další příspěvek Karla Svobody, Prostři pro dva stůl, trochu nezaslouženě zapadl. Borovcův obrat „i když nás kromě dnů čekání možná nic nečeká“ je docela podařený a dobře ladí s pohodovou melodií.

Rozhodně zajímavé jsou i nahrávky převzatých písní. Už úvodní Správný tón nasazuje laťku pěkně vysoko. Karel Gott zpívá vícehlasně docela často, ale tahle nahrávka je v tomto smyslu přece jen trochu neobvyklá. Náladu country balady má píseň Úsměv tvůj byl tajným písmem. Už je asi zapomenutá, ale já ji můžu poslouchat i dnes.

Velmi dobře se Gott popasoval s tradicionálem House Of The Rising Sun známým hlavně z podání Animals, jenž dostal český název Dům U bílých bran. Ještě o kus výše stojí Nádherný chór, klasika Neila Diamonda.

Mezi slabší věci z tohoto alba patří Život jde dál z repertoáru Stevieho Wondera a Srdcový král, jehož autorem je Gott společně s kytaristou Pavlem Fořtem. Celkově dobrý dojem z alba však nezkazí.

Z té doby se pamatuji z rádia na píseň V září, která vyšla pouze na singlu, na jehož druhé straně byla Do re mi la. Ale to už je další kapitola.

Dovolím si jednu malou historickou odbočku. Někdy v tom čase totiž Karel Gott odmítl Štaidlovu píseň Mží ti do vlasů se slovy, že takový doják zpívat nebude. Čas ukázal, že se ve svém úsudku zmýlil. Což později sám férově přiznal.

ROMANTIKA (1978)

Mezi desky s názvy ́78 a ́79 vložil Karel Gott ještě jedno album, které dostalo název Romantika. Dodnes patří k nejúspěšnějším Gottovým titulům.

Úvod desky obstarává klasika Your Song od Eltona Johna. Český text, jež dal písni název Deštivý den, mi k písni moc nesedí - občas mám dojem, jako by se slova do melodie nějak nevešla. Celkové podání je tak dost nepřesvědčivé.

Petr Hapka byl vždy skladatelem silných melodií. Gott se zdárně vypořádal s oběma jeho příspěvky - melodicky klenutou Vším byl bych rád i tempově nepravidelnou Lorelay. Obě písně patří k nejlepším z celého alba.

Ladislav Štaidl přispěl jen jednou, a to pozdním vyznáním lásky učitelce hudby, skladbou Do re mi la. Tato píseň má jako jediná zřetelně hitové ambice. Je také zařazována na různé výběry. Ač se zřejmě jednalo o učitelku hry na klavír, pro píseň je typický varhanní doprovod.

Podstatnou část Gottova repertoáru vždy tvořily písně převzaté. Za nepřevratné, ale docela pěkné příspěvky se dají označit nahrávky Na rozloučenou, méně už Pár havraních copánků. Ta je úplně jinak zaranžovaná než nahrávka téže písně z roku 1964. Na žebříčku povedenosti je na tom rozhodně lépe ta starší.

Jednu píseň jsem si nechal na závěr svého hodnocení. Je jí česká verze písně All By Myself, kterou česky otextoval Zdeněk Borovec a dal jí předlouhý název Kam tenkrát šel můj bratr Jan. Nahrávka vybočuje z Gottovy diskografie několika způsoby. Jednak svou naprosto neobvyklou délkou sedmi minut, ale hlavně tématem - v záplavě textů o lásce se najednou vynořil text věnovaný Janu Palachovi. Nahrávka je z toho důvodu naprosto ojedinělým zjevem nejen tehdejší zpěvákovy tvorby.

Jako vždy zmíním i několik singlů té doby. Tentokrát se jedná o věci, které na albu - díky jeho zaměření - být prostě nemohly. Babylon nemusím stejně jako celou tvorbu Boney M, nicméně originálu musím přiznat jistou exotickou náladu. V Gottově podání chybí i ta, nahrávka je docela zbytečná. Lépe vyznívá Jen se hádej, původně It ́s A Heartache z repertoáru Bonnie Tyler (zajímavé je, že tuto píseň s tímtéž textem o něco později nahráli Waldemar Matuška s Olgou Blechovou). Za nejlepší z tehdy vydaných singlů považuji asi Bloudím pasáží, zcela ojedinělý skladatelský příspěvek Leška Semelky.

Přesto se dá najít nahrávka té doby, které by místo na albu Romantika docela slušelo, a sice píseň Zbyl tu tvůj stín. Bohužel tehdy nevyšla vůbec, poprvé se objevila až v roce 2004, kdy vyšla na výběru Lásko má.

Další dvě nahrávky té doby - Já tě poznal a v italském originále zpívaná Rossiniho La Danza vyšly na albu Muzikoterapie 2, kde se kromě Gotta představili i další sólisté Orchestru Ladislava Štaidla.

’79 (1978)

Karel Gott se představuje na prahu své čtyřicítky ve vrcholné hlasové formě - což ostatně platí nejen pro album, které nese ve svém názvu konečné dvojčíslí roku 1979. Nahráváno bylo již rok předtím, po dokončení alba Romantika.

Desku otvírá píseň Se mnou vítr rád si brouká - oproti originálu nizozemských The Cats trochu rychlejší, přesto (a nebo možná právě proto) hezká a zdařilá verze jejich hitu One Way Wind. Trochu méně štěstí měl Gott s výběrem písně závěrečné - O dvě vrátka dál zní na finále až příliš unaveně.

To, co se nachází mezi tím, je album s mnohem více hitovými ambicemi než jeho předchůdce. Z převzatých písní určitě do dnešních dnů přežila nahrávka Stokrát chválím čas. Jejím původním interpretem je Kanaďan Dan Hill, v našich krajích byla možná známější verze robustního Řeka Demise Roussose.

Zbytek jsou původní skladby, byť Byl by hřích se potmě bát je českou verzí původní Gottovy německy zpívané písně. Jinak se na desce představují tradiční autoři. Karel Svoboda napsal, kromě již zmíněné poslední písně alba, nádhernou kantilénu Kdo tě bílá břízo svléká a rytmickou skladbu Máš mě v patách, kterou Gott kromě pasáže „čekej, uteč“ zpívá celou falzetem. Ač je dávno zapomenutá, je dokladem zpěvákova hlasového mistrovství i v této podobě, která je pro celou píseň dost nezvyklá. Z formálního hlediska je zajímavá absence refrénu, melodie je ale jinak trochu méně nápaditá, než bychom čekali. Ladislav Štaidl napsal Svět se točí dál s trochu průhledným autorským rukopisem, společně s Karlem Gottem pak pohádkově laděnou píseň Snů plný krám - docela milý příspěvek k Mezinárodnímu roku dítěte. Nečekaně zajímavá je však jeho skladba Ještě to daleko mám. Opět falzetový refrén, tentokrát střídaný klidnější slokou zpívanou plným hlasovým rejstříkem. Píseň však obsahuje ještě další hudební motiv. To vše spolu se závěrečnými hlasovými improvizacemi, kdy se Gottovy jednotlivé party pěkně prolínají, dělá z písně velmi přitažlivý kousek.

Svoboda jménem Jiří, jinak často autor filmové hudby a bratr slavnějšího Karla, přispěl na album hudebně i textově ne moc nápaditou písní Krásný tón houslí tvých. O hodně zdařilejší byly písně, které napsal Karel Gott spolu s klavíristou Rudolfem Roklem. Lepší z nich je triolová Dál, dál se toulám.

Ve své době velmi pěkné album, které stále hodnotím velmi kladně.

MY ROMANTIC FEELING (1979)

Desku Romantika doprovázela její souputnice nazpívaná anglicky. Podobný obal, název jen mírně modifikovaný - takto nám Karel Gott překládá to, co nazval My Romantic Feeling.

Playlist obou alb se liší jen minimálně, milým příspěvkem navíc je anglická verze písně Jdi za štěstím, vypůjčená již z desky ́78 Romantice předcházející, zde nazvaná Just Carry On.

Oběma verzím alba lze vytknout stejné neduhy a vyzdvihnout stejně dobrá místa, proto si všimnu alespoň několika málo rozdílů. All By Myself s původním textem nemůže mít stejný náboj jako její česká verze, navíc tato Gottova zní trochu moc obyčejně. Překvapí naopak solidní podání písně Eltona Johna Your Song. Tam, kde český text melodii příliš nesedí, zní originál naprosto samozřejmě.

Podání obou Hapkových písní je stejně dobré jako u verzí českých, obstojí i Do re mi la přejmenovaná na My First Love, ačkoliv hlavní slogan zůstal i v anglickém textu zachován. Část s recitativem pak se mi zdá u obou verzí naprosto identická - vypadá to, že ji Gottovi stačilo namluvit jen jednou a materiál byl použit do obou nahrávek.

Pro českého posluchače je deska zajímavý srovnávací materiál, jinak ale album těžko něčím výrazně překvapí - ať už v kladném nebo záporném smyslu.

KAREL GOTT DNES (1980)

Po neinvenčních názvech, kdy alba byla označována jen rokem vydání, přišla deska s názvem Karel Gott dnes. Což je podle mého názoru nápad ještě horší - tvůrci zjevně nedomysleli, jak bude takový název působit o mnoho let později.

Pod názvem, nad kterým lze jen pokrčit rameny, se naštěstí skrývá album, které lze bez nadsázky označit za velmi dobré. Karel Svoboda se tentokrát vytáhl s pěti písněmi, přičemž se ze tří staly hity. Jen Půlnoční láska za ostatními trochu zaostává. Poklonu Beatles vysekli oba Karlové písní s účelnou citací Lennonovy Day Tripper. Nebývalým rozsahem se pyšní nádherná triolová kantiléna Kam se schoulíš. Jako píseň dost často hranou v rádiu, která mi často zpestřila ranní přípravu na cestu do školy, si pamatuji Otoč se mnou stránek pár.

Trochu neurčitě vyznívá Léto jak má být, ale ostatní převzaté písně ji hravě překonávají. Nicméně jí nelze upřít fakt, že ve své době byla docela hitem. Trenetova La mer dostala název Kdo ví, kde je ta pláž, nejmilejším příspěvkem byla metaforická píseň nepostrádající nenásilný vtip Píšu pět, proslavená skoro o 20 let dříve bratry Everlyovými. Cenný je na ní i dvojhlas, který musel Gott nazpívat přes úplně celou píseň. Což se zase tak často neslyší.

Za zmínku stojí i příspěvky Ladislava Štaidla. Opět na školní časy upomíná i jeho píseň Já se smál. Zajímavější je ale Daň z lásky své, které se dostalo cti desku otvírat. Že se z ní nestal hit je pouze tou podivnou náhodou, kterou dodnes neumí žádný hudební teoretik vysvětlit. Kavárna Sladký ráj svého autora rovněž nezapře. Na první poslech zaujala asi těžko, ale její refrén rozhodně není špatný. O mnoho lépe se povedla píseň Dám ti svůj trůn. Posun v tónině bývá často jen závěrečným přílepkem k jinak už hotové písni, tady je však nečekaně funkční.

Všimnu si opět i několika dalších nahrávek vydaných jen na singlech. K těm nejlepším tentokrát rozhodně nepatří Rikitiki lásko má, jejíž autorem je Karel Svoboda. Jakkoliv složil dobré věci pro album Karel Gott dnes, tato píseň zůstala mimo docela zaslouženě. Solidní byla nahrávka To jsou fámy, převzatá od Cliffa Richarda (původně We Don ́t Talk Anymore). Velmi příjemně pak působil duet s Hanou Zagorovou nazvaný Dávné lásky. Byla to nejen první spolupráce těchto dvou zpěváků, ale i vůbec první píseň v Gottově diskografii, kterou napsal Vítězslav Hádl.

KAREL GOTT HEUTE (1980)

Stejně nedůvtipně byla nazvaná i německy zpívaná deska z téhož roku, playlistem ale dost odlišná. Některé německé texty zní trochu těžkopádně, a tak oceňme alespoň Gottovu snahu přiblížit domácí tvorbu v německy zpívajících zemích. Album vydala východoněmecká Amiga, byť některé nahrávky vznikly v Mnichově a některé další v pražských studiích.

K písním u nás neznámým patří Eine Liebe ist viele Tränen wert, která však pochází ze stejnojmenného západoněmeckého alba z téhož roku, nebo Wenn ich dich verliere (Geh ́ nicht), obě snadno zapomenutelné. K těm u nás naopak známým patří Ich will dich, verze písně česky otextované jako Píšu pět, Und weiter wandre ich, trochu jinak rozfrázovaný název Gottovy a Roklovy skladby Dál, dál se toulám, uvedené již na minulém albu ́79. Z alba Karel Gott dnes známe další písně, jako například Kavárna Sladký ráj, Půlnoční láska nebo Daň z lásky své, zde jako Dame in Paradies, Seide aus Träumen a Der Liebessteuer. Pokaždé se jedná o verze nazpívané na původní základ, jimž němčina sluší o kousek méně než originální texty. To platí i pro nadvakrát převzatou píseň Wenn ́s auch schneit, jejíž česká verze Léto jak má být posloužila jako námět i pro německý text.

Desku zakončují dvě písně stěží označitelné jako vkusné. Böhmischer Winter rozhodně neevokuje dojmy, které by podle názvu měla, vrcholem všeho je ale Babička - v Německu dodnes nesmírně populární, pro nás však jen důkaz o nevkusu mnohých tamních posluchačů.

COUNTRY ALBUM (1981)

Country album je zřejmě jednou z nejkontroverznějších desek, které Karel Gott kdy nahrál. Strháno domácími kritiky i klasiky žánru, ale pozoruhodně dobře přijato v Nashvillu. Rozporné jako deska sama. Zřejmě i vkus publika na domácí půdě country se od dob svěže podaného Zdvořilého Woodyho proměnil.

S odstupem doby nezní deska zase tak špatně. Musíme ovšem pominout takové excesy jako Veď mě dál, cesto má. A musíme prominout i různá vybočení ze stylu. To první hned v úvodu desky - Orbisonův Pláč klasikou možná je, ale rozhodně ne klasikou country music. Adaptace písně do stylu country kantilény je snesitelná jen díky Gottovu zpěvu. Vyhněme se však raději srovnání s Orbisonovým originálem...

Della je nebývale epickou písní, jejíž aranžmá zní docela autenticky a text nepostrádá nezbytnou dávku nadhledu. V kontextu alba jeden z nejlepších kousků. Píseň Tady jsem zní už trochu estrádně, nicméně Borovcův text pomůže dojem zachránit. První domácí příspěvek, Svobodova Kdo country zpívá je už vysloveně laciná. Vítr v zádech je pak všechno možné, jen country ne.

Následuje série českých verzí country hitů modernějšího ražení. Nahrávky Dlouhý proud mě stále láká nebo volná Než najdu způsob, jak žít sám patří k nejlepším věcem na albu. V těsném závěsu za nimi je Zas pár dnů tě mám. Vstávej, ty tuláku kazí trochu těžkopádný text, jehož autorem je kupodivu Zdeněk Rytíř.

Překvapivě možná nejautentičtěji zní společná Gottova a Štaidlova píseň Ráno jedu dál. Ta se stala trvalou součástí zpěvákova repertoáru a nestydí se ani za typicky countryovskou kráčející basovou linku.

Záhadou je, proč se na desku nedostalo docela povedené provedení písně amerického klasika country Dona Williamse Už dávno dal jsem ti klíč (v originále Some Broken Hearts Never Mend), která se o čtyři roky dříve stala jedničkou na žebříčku Hot Country Songs, sestavovaném magazínem Billboard. Na albu by patřila k nejlepším.

KONTRASTY (1982)

Album Kontrasty přišlo v roce 1982, po ne zcela povedeném pokusu zvaném Country album. Když nic jiného, tak dokazuje, kde že je Karel Gott doma.

Když první díl začíná je podařená stylová předělávka Porterovy klasiky Begin The Beguine. Šikovné umístění na začátku alba podtrhuje i vhodný text a potažmo název. Věrná originálu co do aranžmá je naopak česká verze tehdejšího hitu italské zpěvačky Alice Visconti Una notte speciale, tady pod názvem Oheň v sobě máš. Ve snaze přiblížit se originálu co nejvíce nazpíval Gott sloky dvojhlasem, přičemž spodní hlas zpívá nezvykle hluboko. Z dalších převzatých skladeb měla hitové ambice píseň z repertoáru Shakina Stevense Taky se mnou trable jdou, úspěšná byla i Když milenky pláčou, hudebně se tak trochu vracející k předchozí desce. Obě povedené nahrávky se staly ve své době hity. To nelze říci o poslední z převzatých - Já opustil tě ráno začne, skončí, zapomenete.

Karel Svoboda napsal hit Holka v domě, který přežil dodnes, ač je dost poplatný tehdejším módním rytmům. Jinak se ale Svoboda tentokrát příliš nevytáhl. Za bílou záclonou je hlavně ve sloce průměrný slowrock, který drží nad vodou Gottův přednes, lepší refrén a pěkné kytarové akcenty. Zdráv buď, Robinsone je dobrá tak na rozezpívání jako cvičení rozložených akordů.

Ladislav Štaidl zkusil napsat i text a vznikla tak milá písnička Svátek máš, hudebně nesoucí zřetelné znaky autorova rukopisu. Spolu s Gottem pak napsal song Půlnoc probdělá. Ten vyznívá trošku lacině, Gott se však ukázal jako spoluautor mnohem zdařilejších kousků. Spolu s kytaristou Pavlem Fořtem napsali téměř rockující skladbu Hvězda chodníků a s Rudolfem Roklem kantilénu Jsi krásná.

Mimo album zůstal singl Mám tě s pěknou protimelodií v refrénu. Tentokrát stála za poslech i béčková strana s písní Plavá víla. Dvě rock ́n ́rollové nahrávky na albu by asi byly moc, proto zůstala stranou Zůzi. Svou rozjuchanou harmonikou by se na desku zřejmě příliš nehodila, Gottovi však vytknu něco jiného - špatnou srozumitelnost textu, což se u něj jinak nestává.

Autor: Jaroslav Babel | čtvrtek 14.4.2011 21:22 | karma článku: 17.70 | přečteno: 3164x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Něco málo o Karlu Gottovi

Milovaný i zatracovaný byl Karel Gott. Následující článek beru jako možnost vyslovit se k některým záležitostem, jež byly v minulosti hojně diskutovány a patrně na tom nic nezmění ani aktuální zpěvákův odchod.

3.10.2019 v 11:34 | Karma článku: 28.19 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (24.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

19.9.2019 v 19:09 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 149 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (22.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

13.9.2019 v 13:09 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Miroslav Kemel – O zdanění církevních restitucí

Církevní restituce je v České republice vžité označení pro vracení části majetku, který byl znárodněn některým církvím a náboženským společnostem socialistickým režimem v Československu.

18.10.2019 v 11:05 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 90 |

Karel Sýkora

Paříž

Paříž je hlavní a zároveň největší město Francie, je správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, přičemž sama tvoří jeden z departementů (fr.: département de Paris).

18.10.2019 v 6:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

The Winery Dogs – Oblivion

The Winery Dogs je americká rocková kapela založená roku 2012 v New Yorku. Jejími členy jsou Billy Sheehan, Richie Kotzen a Mike Portnoy.

17.10.2019 v 8:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 |

Karel Sýkora

Oasis – Little By Little

Oasis byla britská hudební skupina, která vznikla v Manchesteru roku 1991. Kapela navázala na původní uskupení, The Rain, a původní členové byli Liam Gallagher (vokály, tamburína), Paul "Bonehad" Arthurs (kytara).

17.10.2019 v 5:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 |

Dita Jarošová

Erik Tabery na hrad !

Protože se již začalo diskutovat o dalších kandidátech na post prezidenta, který by mohl disponovat nespornými kvalitami jakožto státník, napadl mne ihned jako volná asociace šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery.

16.10.2019 v 16:56 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 160 Celková karma 21.06 Průměrná čtenost 1180

Zdravotní sestra.

Najdete na iDNES.cz