Všude dobře, v Büku nejlíp (3.)

Sto deset dní to trvalo, než jsem se opět vydal do Büku. Cesta to byla trochu neplánovaná, ale to se tak někdy stává. Kdo máte chuť se rozhlédnout po dalším kousku nejen západního Maďarska, jste vítáni.

3. kapitola: Csákánydoroszló (24. května 2022)

Domov je místo, kam se vracíme. Nazývám-li někdy Bük svým druhým domovem (a teď už pravda ne jen letním), této definici zcela vyhovuje. Je středobodem mého pobytu ve zdejším kraji: odtud vyjíždím na blízké i vzdálenější výlety a zase se sem večer vracím. Nejinak tomu bude i dnes.

Mám rád tohle cestování po malých a zdánlivě bezvýznamných obcích. O zemi vám mnohdy poví více než učené knihy. Chce to samozřejmě trochu trpělivosti, již ovšem počítejte spíše na léta. Pro inspiraci na dnešní výlet nejdu daleko. Postačí mi k ní včerejší papírek od Anett, a vezmu to hezky odshora. Obec Csákánydoroszló leží asi 65 kilometrů od Büku. Cesta sem trvá něco málo přes hodinu.

Název Csákánydoroszló vypadá pro našince hrůzostrašně, je ovšem třeba si ho správně rozdělit. Pak jej zvládnete i snadněji přečíst (chcete-li, tak [čákáň|dorosló]). První část pochází z turečtiny. To už tak bývá - ač Maďaři z historických důvodů nikdy nechovali k Turkům nijak vřelé city, z jednoho jazyka do druhého chtě nechtě něco proniklo. A tohle slovo známe i u nás: čakan je jen jiný název pro náčiní zvané krumpáč. Může to být i označení chladné zbraně, z náčiní ostatně odvozené, jen klín byl nahrazen ostřím. Čakan je též dechový hudební nástroj, něco na způsob dlouhé flétny, ale o tu tady evidentně nejde. Druhá část názvu obce je odvozena od staroslovanského jména Draslav. Patrně to bylo v oblasti časté jméno, takových případů najdeme v názvech maďarských obcí více. A vezmeme-li v úvahu neoblibu shluků souhlásek, jíž je maďarština známá, a splývání výslovnosti samohlásek "a" a "o", není od Draslava k "doroszló" zase tak daleko.

První zmínka o obci pochází z roku 1260. Název se v minulosti dočkal mnoha variant, a to nejen pravopisných. Koncem 14. století v nějaké listině změnili pořadí obou částí a obec je v ní zmiňována jako Dorozlouchakana.

První vám asi padne do oka Kostel sv. Jana Nepomuckého (Nepomuki Szent János templom) s věží vysokou 38 metrů. Kostel tu stál už ve 13. století, ale do našich časů nevydržel. Nová barokní budova byla dokončena v roce 1775.

V obci je park s několika památníky. Dřevěná brána působí snad i trochu komicky, ale říkám si, když už tu je, vejdu řádně a nebudu ji obcházet. Dveře se však otvírají ztěžka, a když s nimi pohnu, otevřu je tak, že zase nejdou zavřít. Nakonec ale vše uvedu do původního stavu. 

V parku vzpomínají jakéhosi slavného rodáka jménem József Csaba, o němž se dozvídám, že byl ornitolog. Uvidíme, třeba mi to někdy k něčemu bude.

Vzpomínáno je především událostí významu celostátního, k nimž jistě převrat roku 1989 patří. Pomník je to úplně nový. Ke 30. výročí ho nějak nestihli, a tak byl odhalen letos.

Příchod Maďarů v roce 896 připomíná sloup s bájným ptákem turulem na vrcholu. Postaven byl k 1100. výročí této události, pro Maďary i Maďarsko naprosto zásadní. Chvíli váhám, je-li to opravdu turul. Ten je totiž obvykle zobrazován v letu, se široce roztaženými křídly. Jenže v této souvislosti se o jiného ptáka jednat nemůže. Takže protentokrát turul odpočívající.

Pak už jsou to spíš slavné prohry: 50. výročí Maďarského povstání připomíná památník z roku 2006.

V roce 2020 tu zase vzpomněli století od Trianonu, považovaného dodnes za největší národní potupu.

Obec patřila do panství šlechtického rodu Batthyány, jenž tu nechal postavit hrad, dokončený mezi lety 1570-1580. Dvoupatrové renesanční budově přibyla v roce 1610 věž, zamýšlená původně jako pozorovatelna. Poté, co hrad s obcí odolal tureckému útoku, na čemž se podílela vojska Batthyányů i Habsburků, byl hrad barokně přestavěn na zámek. V polovině 18. století získal po rozšíření o dvě křídla v podstatě dnešní tvar.

Poklidný život tu trval do roku 1944. Na konci druhé světové války Batthyányové většinou emigrovali a zámek zůstal opuštěn. Následně byl vydrancován a zestátněn, pak v něm sídlila lesní správa. Dnes je v něm ústav pro mentálně postižené, takže obnovy do původní podoby se patrně nedočká nikdy. Samozřejmě je veřejnosti nepřístupný, fotit se dá jen přes plot, kolem kterého jej také lze obejít.

Jedinou dostupnou částí je Mariina kaple (Mária-kápolna) v gotizujícím stylu, kterou nechal hrabě Zsigmond Batthyány postavit v roce 1853 po smrti své manželky Ágnes. Prý ji velmi miloval a nikdy se už neoženil, ač ji přežil o téměř 40 let. Kaple stála původně v zámecké zahradě, od zámku ji nyní odděluje už zmíněný plot a značnou část někdejší zahrady zaujímá hřiště.

Kolem poledne je 25 stupňů, uháním tedy do lázní v Büku. Koneckonců je nejvyšší čas, zvlášť když jsem to včera nestíhal. 

Hlad zaháním gulášem, o moc víc toho na výběr stejně není. Kde jsou ty časy před covidem. S jídlem to tu funguje pořád stejně mizerně - otevřena má jen jedna občerstvovna, u níž panují fronta a zmatek.

Tenhle guláš zrovna to pravé ořechové maďarské není, ale standard zvládnu, a pak konečně vystřídám pár bazénů. Pouze těch termálních, neboť plavecký je stále bez vody. Bývalo zvykem, že v květnu jsou už všude otevřené. 

A dnes by se to docela i hodilo, odpolední teplota se totiž dlouho drží na maximu 27 °C.

Odcházím tak, abych si stihl nakoupit něco k snídani (přičemž uzmu poslední dvě housky) a zajít k Fehérló. Mezitím se zatáhne, ale večeři venku ještě stíhám.

V 18:23 dostávám smažené žampiónové hlavičky s grilovanou zeleninou a tatarkou, hotovo mám v 18:34.

Víno ale dopíjím už uvnitř restaurace, kam spolu s ostatními uteču před deštěm. Odcházím po sedmé hodině, takž jsem doma akorát na začátek hokeje. Hrajeme s Finskem, ale od začátku je vidět, že vlastně o nic nejde. Kvůli bouřce jsem sice asi deset minut bez obrazu i zvuku, ale vlastně to ani moc nevadí. Jak zápas postupuje, nabývám čím dál zřetelnějšího dojmu, že jsme tenhle zápas záměrně pustili. 

Kolem desáté večer stále prší, což má vydržet až dlouho do noci. Posílám pár mailů, dělám si poznámky, abych nezapomněl detaily z cesty. Prý se má zítra trochu ochladit, tak uvidíme.