S virem v zádech II. (11.)

Vítám čtenáře svého letního občasníku. Ač se zdálo, že časy koronavirové epidemie jsou už za námi, různá omezení nakonec do cestování tu více, tu méně zasáhla. Bloudění na cestě tedy z velké části nahradilo bloudění mezi zákazy.

11. kapitola: Předpůlnoční Split (1. září 2020)

Ať má Split městských částí, kolik chce (ne že bych je počítal, ale mělo by jich být 34), ten pravý Split je prostě Diokleciánův palác a možná jeho nejbližší okolí. Když během krátkého pobytu stíháte jednu či dvě návštěvy města, je logické, že vaše kroky budou směřovat právě sem. A jestliže čilý denní život občas hraničí až se zmatkem, není od věci podívat se, jaký ruch tu panuje v noci.

Jedním slovem, panuje. V jednom nočním klubu mezi přístavem a Diokleciánovým palácem rozhodně hlasitější, než je mi milo. Pro tohle tu ale naštěstí nejsem.

Diokleciánův palác je nádherně nasvícen, takhle ho můžete vidět od přístavu. Těch pár kroků navíc, které budete muset z nábřeží udělat, za ten pohled určitě stojí.

Kolem půl jedenácté tedy vcházím do starého města. V tuhle dobu tady panuje ruch ne snad větší než ve dne, ale rozhodně jiný. Tím tedy nemám na mysli zrovna krytou tržnici, kde se někteří stále ještě snaží prodávat, ač se počet zákazníků v tuhle dobu limitně blíží nule. 

Řeč je o náměstí Peristil před Katedrálou sv. Domnia. Koncertuje tu nějaký pouliční kytarista, a musím říct, že vůbec ne špatně.

Ze všech schodů kolem náměstí se stala improvizovaná kavárna a z náměstí samotného pro jednu dvojici na chvíli i taneční parket. Zbytek lidí stojí nebo sedí okolo, vlní se v rytmu, a protože na repertoáru jsou samé známé kousky, obecenstvo na hudebníka velmi živě reaguje a dokonce s ním i spolupracuje. Opravdu je to fajn.

Pochopitelně přispívám i tomuto chlapíkovi, tentokrát sáhnu dokonce pro dvacku. A zatímco probíhá hudební produkce, mrkneme se nenápadně po okolí. Opravdu ale jen tam, kam je z náměstí vidět. Takže nejdřív ke Stříbrné bráně (Srebrena vrata),...

... a samozřejmě také na zvonici katedrály.

Nahlédnout můžeme i na druhou stranu do Krešimirovy ulice, ale opravdu jen nahlédnout, abychom neztratili kontakt s děním na náměstí. Ulička ostatně, jak se ještě ukáže, přijde ke slovu záhy.

Koncert končí asi po třičtvrtěhodině, koukám, jestli by se dalo někde aspoň na chvíli posadit. Zkouším to nejdřív někde u Stříbrné brány, ale za ní staré město končí a noční život tu není zrovna bůhvíjaký. Dokonce se mi chvíli zdá, že noční život skončil spolu s koncertem.

Nakonec mám štěstí na blízkém Lidovém náměstí (Narodni trg), na které se dojde právě Krešimirovou ulicí. Za sebou nechám Železnou bránu (Željezna vrata), která spolu s Hodinovou věží náměstí uzavírá. Zelené nasvícení působí možná nezvykle, rozhodně však ne nepříjemně.

Na náměstí ještě funguje několik kaváren, takže si mohu vybrat. Ani nevím, proč vyhrála zrovna ta, která je na snímku úplně vpravo a vlastně jen zčásti. 

Lehce tu zhřeším. Jakousi zmrzlinovou záležitost smíchanou s různými druhy ovoce a zvanou Bepina si dávám především proto, že touhle dobou už toho o moc víc nemají a kávu jakoukoliv si těsně před půlnocí opravdu dát nemohu. V nabídce je několik podobných položek, skoro všechny za jednotnou cenu 44 kun. Vybrat si můžete mezi různými jmény - Nadalina, Cicibela a podobnými. 

Cestou zpátky se ještě vracím na chvíli do přístavu. Věřte nebo ne, ještě večer zatažená obloha se těsně před půlnocí aspoň trochu protrhala. Není jich sice mnoho a několik méně jasných fotka zachytit nedokázala, ale aspoň pár hvězd opravdu hoří ve Splitu nad mořem.