Léto roku devatenáctého (12.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

Kniha třetí: Maďarské prameny

2. kapitola: Horké chvilky v Körmendu (10. července 2019)

Jedenáctitisícové okresní město Körmend je od Büku vzdáleno ani ne hodinku jízdy autem, od hranice s Rakouskem pak nějakých pět kilometrů. Sídlo je to velmi staré, vesnici s názvem Curmend zmínila královská listina už v roce 1238. Proslulo však až na přelomu 19. a 20. století. Zasloužil se o to László Batthyány-Strattmann, aristokrat a lékař, který část rodového sídla přetvořil na kliniku, v níž pak léčil zadarmo. Byl proto nazýván "lékařem chudých". Církev ho v roce 2003 prohlásila za svatého.

Náměstí v Körmendu je nově upravené a zapůsobí velmi příjemným dojmem. Natrefím na kavárnu v duchu sice venkovním, přesto téměř zámeckém, jako bonus zde od velmi příjemné obsluhující dostanu spoustu užitečných informací. Navíc jsou mi podány v tempu klidném, řekl bych až ohleduplném. Odměnit se za podobnou službu není v jakémkoliv restauračním zařízení problém. To kafe nakonec vyjde i tak lacino, některé informace jsou totiž k nezaplacení a spropitné se může ukázat jako dobrá investice. 

Mně se to české pojmenování drobného obnosu, který coby zákazníci zanecháváme jako výraz spokojenosti, nikdy moc nelíbilo. Maďarské vypadá o poznání lépe, řekne se totiž "borravaló". Pravda, to ještě nemusí znít až tak libozvučně, důležitý je však překlad. V tom slově je totiž zapracována část místní kultury, něco, co Maďaři opravdu umí. Doslova jde totiž o malý peníz "hodící se na víno".

Po krátké jazykové odbočce bude následovat exkurze po centrálním náměstí. A je dobře všimnout si větších i menších detailů. Třeba docela netradičního pítka, z nějž přebytečná voda stéká korytem v kameni vyhloubeného potůčku.

Z těch větších se zase dá jmenovat spirála, na níž jsou vypsány důležité roky z historie města, přičemž vše končí na vrcholu současností. Využívána je hlavně dětmi, i když ne tedy zrovna ke vzdělávání. Počkat na chvíli, kdy ze spirály poslední dítě sleze, aniž by zatím na ni vylezlo další, byl celkem kumšt. 

Další záležitost se fotila nepoměrně lépe. Nevím proč, ale ulice a náměstí v Körmendu často měnily své názvy. A tak vedle těch současných najdeme i informace o všech předešlých.

Radnice v Körmendu zrovna honosným dojmem nepůsobí, také jde o budovu z druhé poloviny 20. století.

Mnohem zajímavější je sídlo okresních institucí, stojící v rohu náměstí nejbližším k zámku. Před ním pak je socha Lajose Kossutha. A na té kamenné desce vlevo je seznam místních bojovníků za maďarskou nezávislost v letech 1848-49.

Na náměstí se vlastně nemůžete ztratit. Z informační tabule zjistíte, co vidíte, jestliže stojíte proti ní (musíte ovšem udělat krok stranou, jinak patrně uvidíte právě a pouze tu tabuli) a otočíte-li se k ní zády. Vše s podrobným popisem. Mnohým však nepochybně bude vadit, že pouze v maďarštině.

Ve středu náměstí pak stojí renovovaný sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie.

Pohled na zámek naprosto nevypovídá o skutečné rozloze sídla rodu Batthyányů – k náměstí totiž přiléhá jen jedna boční budova, v níž je dnes divadlo a muzeum.

A vlastně už za náměstím, v jedné z ulic z něj vedoucích, je dětská knihovna. V tom domku prý byla už v čase zámeckých pánů, a byť jde dnes o instituci založenou na zcela jiném základě, budova plní stále podobný účel. Jen je před ni dost nešikovně umístěna autobusová zastávka, která celkový pohled velmi ruší.

Socha dívky s knihou je samozřejmě novodobá a její umístění před knihovnou se zdá být logické. Jen při detailním pohledu na ni jeden zapochybuje, jestli opravdu symbolizuje knihovnu dětskou...

Přejdete-li k hlavní zámecké bráně, rychle zjistíte, že obnoveny jsou pouze fasády budov viditelných z náměstí, tedy muzeum a dětská knihovna,...

... a proti ní stojící galerie.

Uvnitř areálu je kontrast ještě zřetelnější. Včetně faktu, že obnova započatá někdy v 80. letech se nějak vytratila, prý pro nedostatek financí.

Uprostřed zámecké zahrady pochopitelně nemůže chybět socha lékaře Batthyányho-Strattmanna, společnost mu dělá asi některá z jeho vděčných pacientek.

Dál už se smí pouze se vstupenkou, ale pamětliv rady z kavárny si ji nekupuji a odcházím. Nabídnout mohu pouze boční pohled na hlavní zámeckou budovu, pořízený doslova skrz plot.

A snad ještě domek strážců zámku poblíž zámecké brány, který ovšem stejně jako většina objektů na svou obnovu teprve čeká.

Körmend nabízí ještě jedno lákadlo: za městem stojící téměř nový lázeňský areál. V očekávání věcí příštích a s ohledem na čas si kupuji vstupenku na čtyři hodiny.

Další postup je celkem obyčejný, tedy byl by: po zakoupení vstupenky se převlékám do plavek, a už ve chvíli, kdy je mám na sobě, mám jakýsi podivný pocit. Pohmatem pak zjistím na plavkách díru o délce nejméně pěti centimetrů. Nevím, kdy se objevila, jak se tam objevila, jasné je jen to, že teď tam je. Je sice na tom méně nepřijatelném místě (asi také proto o ní dosud nevím), přesto se situace zdá být společensky neúnosnou a v tuto chvíli také neřešitelnou. Co totiž čert nechce, zrovna v tomhle areálu není stánek nebo obchod, kde koupíte prakticky cokoliv potřebné k vodě, včetně plavek. Takže přemýšlím, že se možná vrátím někam do města, kde snad takový obchod najdu, přičemž se pokusím paní u pokladny přesvědčit, že se možná ještě vrátím i sem do lázní. Od těchto úvah mě ale zachrání v batohu náhodou nalezená náplast, o které také nevím, proč a jak dlouho ji převážím sem a tam, která se ale v tuto chvíli zdá být spásou. Takže mířím zpátky do kabinky, přičemž kritické místo zakrývám aspoň ručníkem. Lepím zevnitř, náplast i ve vodě zdá se drží, což je snad překvapivé, rozhodně však žádoucí. Po několika pokusech zřejmě nacházím optimální způsob opravy defektu, stejně ale – což je asi celkem pochopitelné – stav poškozeného místa kontroluji docela často.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli se o tuhle příhodu podělit, pro samotný popis lázní samozřejmě žádný význam nemá. Ale když slibuji alespoň občas něco nečekaného...

Tak tedy konečně k samotným lázním: bazénů je zde několik, voda příjemně teplá, ne horká. Největší pozornost návštěvníkovu poutá bazén jeskynní, pokud vás tedy nezklame fakt, že kámen je umělý.

Poležení u bazénu je o to příjemnější, že ke každému lehátku náleží ještě příruční stolek, na který si můžete odkládat libovolný nápoj, zakoupený v sousedícím baru.

Vůbec největší je bazén propojující venkovní...

... a vnitřní prostor.

Říkají mu mozaikový, a protože důvod toho pojmenování nemusí být z celkových pohledů jasný, přikládám ještě jeden pohled detailní. 

Jen plavecký bazén zeje prázdnotou. Ono to počasí je pořád takové ač slunečné, stejně nepříliš letní. Tuto část lázní tedy nabídnu jen takhle zdálky, neboť absolutní nezájem návštěvníků je i z tohoto pohledu zcela jasný. 

Dětský bazén sice vypadá jako obsazený přiměřeně, ale ten nenabídnu vůbec, a to čistě z věkových důvodů. Venku se můžete potěšit aspoň malým vodopádem, byť také umělým. 

Výběr v restauraci je překvapivě dost omezený, systém platby zcela bezhotovostní. U vstupu mi byl přidělen čip, kterým se načítají všechny zkonzumované položky. Jídlo a pití se pak zaplatí při odchodu u pokladny. Takže si vyberu, a když dojde k té virtuální platbě, vyjde najevo, že menu dle mého výběru už není k dispozici. Obsluhující děvčata se sice k situaci postaví čelem, jenže na pokladnu musí telefonovat asi třikrát. Jestli storno objednávky nechápal systém, nebo ta paní, co sedí u kasy, mi zůstane navždy utajeno. Nakonec si z té racionální stravy nějaké náhradní řešení vyberu, přičemž jsem ujišťován, že původní objednávka byla odečtena. K pochopení takové informace musím mobilizovat všechny svoje jazykové dovednosti, jichž jsem v maďarštině schopen, stejně ale víc spoléhám na to, že jen chápu správně její obsah.

Když se pak svého pozdního oběda konečně dočkám, přemýšlím, jak do něj. Nakonec pomůže rozložit vše ne snad na jednotlivé součástky, ale aspoň na nižší vrstvy.

Ta slečna z občerstvení měla nakonec pravdu. Původní objednávka byla skutečně stornována, dokonce včetně jedné Fanty a jedné minerálky, které mi ovšem na stole zůstaly. Beru tento drobný zisk jako kompenzaci za všechny drobné komplikace, které se mi tu dnes odpoledne přihodily.

Mohl bych tady skončit, ale zvídavé uklidním aspoň stručným sdělením: do Büku jsem dorazil akorát včas, abych v tamní tržnici stihl nahradit poškozenou část své výbavy. Večer u Fehérló si pak spravím chuť maďarskou klasikou (čímž uspokojím i čtenáře chtivé obrázků).