Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpráva o Velké cestě (1.)

12. 07. 2017 11:27:29
U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha první: Slovinsko

1. kapitola: Prolog (28. - 29. června 2017)

Sólojízda, jejíž předpokládaná délka má být deset dnů, je plánována opravdu jen rámcově. Víceméně je jasné pouze rozdělení na její dvě hlavní části. Pro část u Jaderského moře volím možná trochu netradičně Slovinsko. Prostě tvrdím, že není třeba jezdit až do Chorvatska. Jednak je to o kousek blíž, což znamená mírné ušetření nákladů na cestu, a pak si myslím, že Slovinci jsou české mentalitě o hodně bližší než právě Chorvati.

Asi týden před odjezdem si na první dny rezervuji hotel ve slovinském Koperu. Jak známo, Slovinsku patří jen malá část pobřeží Jaderského moře. Počet turistů Slovinci filtrují především cenou, ale při troše hledání a třeba i štěstí se dá najít ubytování na cenové úrovni Chorvatska. Něco takového, a možná i lehce levnějšího, nacházím v Hotelu Koper, ležícím několik metrů od mořského pobřeží. Recenze vesměs nabízejí směs dvou pocitů: příjemný a ochotný personál, naproti tomu hotel sám sice čistý, ale hlavně zařízení má viditelně už něco za sebou. Odhaduji, že něco takového by mi mohlo plně dostačovat, a beru to.

Cesta samotná začíná 28. června v půl deváté večer. Protože trpím fóbií už při vyslovení slov "dé jedna", předem vím, že potěšení z jízdy po tomto staveništi si opět odpustím. Bez ohledu na délku volím již několik let trasy jiné. Směřuji tedy přes Písek na České Budějovice a dále na rakouský Linec. Kromě deště v okolí Písku a blýskání někde v dálce při projíždění Českými Budějovicemi se nic zvláštního neděje. Skoro si připadám, jako bych byl jediný, kdo touhle dobou jede na jadranské pobřeží.

Ani obvyklá fronta u poslední české pumpy skoro na hranicích s Rakouskem se nekoná. S tankováním tady jsem počítal předem, a tak celou cestu zatím jedu s nejnutnějším minimem benzínu. Fabia má prý nádrž na nějakých 45 litrů, ale podaří se mi do ní našťouchat 47 a půl, a to ještě nějakých 5 nebo 6 litrů v nádrži muselo být. Cena 27,50 Kč je velmi příjemná, rakouskou dálniční známku za více než tři stovky však s díky odmítám.

Na dálnici se v Rakousku už těším. Těsně za hranicí jsem dojel pár kamiónů a není tu zrovna terén vhodný k předjíždění. V menší koloně projedu vesnicí se zajímavým názvem Vierzehn. Opravdu, v souladu se svým názvem, leží 14 km od hranic. Rakouská dálnice začíná jen kousek za ní, před městem Freistadt. Její začátek ale minu – místo toho zajíždím do města k poslední otevřené pumpě. S ohledem na návrat si platnost 10denní známky za 8,90 € nechávám vyznačit až od příštího dne. O žádné velké zdržení se ale nejedná – do půlnoci totiž zbývá asi čtvrt hodiny.

Nevím, kde jsem kdysi vzal poučku o tom, že přes Rakousko vždycky prší. Léta řidičské praxe jí však dávají za pravdu. Naplnění dojde už v okolí Lince. V těch místech mám možnost volby, kudy se vydat dále na jih. Volím variantu přes Salzburg, ale jak se později ukáže, není to volba nejšťastnější.

V Linci řeším menší nepříjemnost. Jeden z dálničních tunelů je uzavřený a provoz je před ním sveden z dálnice do města. V Linci jsem nikdy nebyl, a tak nemám moc tušení, kam směřuji. Doteď nevím jak, ale pokračování dálnice nakonec víceméně náhodou nacházím.

U Salzburgu obracím na jih. Přes Alpy je déšť obohacen ještě občas mlhou, ale i tak se dá celkem v pohodě jet. První větší zdržení čeká ve frontě u Katschberského tunelu při placení mýtného, ale nejhorší situace je při přejezdu z Rakouska do Slovinska.

Ne dost na tom, že Karawankentunnel, jímž prochází hranice mezi těmito dvěma zeměmi, je pouze jednotubusový. Do páté hodiny ranní je navíc uzavřen. Konečná ve stojící koloně přijde asi ve tři čtvrtě na pět. Tunel nakonec zřejmě otevřeli o nějakou tu minutu dříve, ale moc platné to není. Dva kilometry k němu popojíždím po metrech, a když už se kolona trochu pohne, po chvíli opět stojí. A tak to trvá asi hodinu a půl, kterou si lze zkrátit pouze zakoupením slovinské dálniční známky za 15 eur. Vysvětlení se mi dostane až ve chvíli, kdy doskáču až do tunelu a projíždím ho rychlostí omezenou na 50 kilometrů v hodině. Už jsem v jeho slovinské části, když vidím uzavřenou část protisměrného jízdního pruhu. Doprava je tedy tunelem pouštěna kyvadlově. Co to udělá při jeho délce 7864 m, to jste si mohli přečíst výše.

Před sedmou hodinou stavím u první pumpy ve Slovinsku. Trochu přemýšlím o časovém plánu: Hotel Koper zaručuje volný pokoj ve dvě odpoledne. Je jasné, že takhle budu na místě okolo deváté ráno, což mi nepřijde jako nejlepší možná varianta. Jdu si tedy na chvíli zdřímnout do auta. Jsou z toho nakonec příjemné dvě hodinky.

Až tady dělám první fotky z cesty. Zpětný pohled na Alpy je sice pěkný, i oblačnost snad trochu ubyla, ale teplota 14 °C důvodem k velkému optimismu zrovna není. Snad ještě horší je to v Lublani, kde opět prší - a to už mě od mořského pobřeží dělí méně než sto kilometrů. Začínají mě přepadat chmury ze špatného počasí, ale během toho zbývajícího kousku cesty se stane skoro zázrak, který vyvrcholí na oblouku viaduktu Črni kal: obloha se trochu rozjasní, teplota jde nahoru. Před jedenáctou hodinou mě na pobřeží čeká příjemných 26 °C, a to je jen začátek. V poledne jsme na třiceti. První návštěvu hotelu mám také za sebou, ale naděje na dřívější ubytování než ve slíbené dvě hodiny se ukazují být liché.

Autor: Jaroslav Babel | středa 12.7.2017 11:27 | karma článku: 12.98 | přečteno: 390x

Další články blogera

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 182 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 167 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (10.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

19.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 260 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 6.93 | Přečteno: 112 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 25.70 | Přečteno: 927 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 10.75 | Přečteno: 189 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 242 | Diskuse
Počet článků 108 Celková karma 10.11 Průměrná čtenost 1458

Zdravotní sestra.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.