Vzlety a pády českého fotbalového podzimu

Ač má být řeč o fotbale, začnu malou hokejovou paralelou: představte si české hokejisty, kteří v základní skupině mistrovství světa porazí protivníka typu Francie či Itálie, těsně zdolají Lotyšsko nebo Švýcarsko a jasně prohrají s někým z elity. Postoupí tedy s odřeným hřbetem do další fáze turnaje, ještě před ní se ale spolu řádně opijí, rozervou na sobě vlastní oblečení, přičemž provolávají urážlivá a vulgární hesla na adresu některého z televizních hostů, dříve úspěšného reprezentanta, který měl jen tolik drzosti, že v televizi řekl nahlas svůj názor. S nímž navíc většina veřejnosti souhlasila.

Reprezentace

Jestli si tuhle situaci neumíte představit, nejste sami. Pro váš klid - já také ne. Přesně v této fázi se ale nacházejí čeští fotbalisté, přičemž svůj dost upachtěný postup (kdy při nás stáli všichni svatí) slavili tak, jako kdyby vyhráli celé mistrovství Evropy. Vše završili promyšlenou a předem připravenou urážkou bývalého reprezentanta Druláka. Jejich sprosté prozpěvování nemohlo být spontánní - tolik lidí se náhle na zpěvu hesla na melodii známé odrhovačky prostě shodnout nemůže. Čest zbyla jen těm několika, kteří se tohoto šílení nezúčastnili. Před našimi fotbalisty jsem ještě neviděl žádné cestující, a to včetně sportovních výprav, kteří by procházeli letištní halou ve spodním prádle. Chvílemi se chtělo možná zalitovat, že nemáme také takové družstvo fotbalistek...

Za toto vystoupení dostali fotbalisté při svých příjmech celkem směšnou pokutu (v průměru asi 60.000 korun na hlavu) a manažer reprezentace Vladimír Šmicer se panu Drulákovi omluvil. Jestli se zpěvu vulgarit nezúčastnil (podle záběrů opravdu ne) a nemohl jim, jak tvrdí, nijak zabránit (a objektivně asi sotva), proč vzešla omluva právě z jeho strany? Kdypak se omluví kapitán Rosický, který tomu všemu šéfoval? Je to již několikátý exces hlavní postavy týmu nagelovaných primadon, které zřejmě nabyly dojmu, že mohou vše. Naštěstí jsme byli ušetřeni ubohých vysvětlení typu „neplatil jsem nic a ta částka rozhodně nesouhlasí“, známých z dob, kdy reprezentace po zápase trávila večer s lehkými děvami. I přesto po skončené kvalifikaci doplnil radost a smutek, dva pocity ve sportu tak obvyklé, i stud. Opravdu nevím, jestli dokážu fotbalistům ještě od srdce fandit, a zdaleka za to nemůže jen toto ostudné extempore.

Ke vší marnosti málem přispěla i Česká televize, která se nějak nemohla rozhodnout, jestli bude mistrovství Evropy vysílat. I z okruhu svých známých jsem slyšel názor, že je to vlastně jedno, protože tam stejně nemáme žádnou šanci. To bylo pochopitelně ještě před losem, který nakonec dopadl docela příznivě a vyhlídky na úspěch českého týmu musely nutně posílit.

Kluby

Na prvním místě naší nejvyšší soutěže přezimuje Sparta, která se i přes tento fakt rozhodla k obměně realizačního týmu. Když už jej zdůvodnila neúspěchem v Lize mistrů, je málo pochopitelné, proč Hašek s Chovancem přežili ještě téměř celý podzim. O změnách si šuškali i vrabci na střeše, nakonec k nim došlo, protože jak známo není šprochu, a v českých zemích se s prominutím rozkecá snad všechno.

Ligu poznamenala korupční aféra, ještě více pak odpočet devíti bodů Olomouci, který byl tu zrušen, aby byl snad po týdnu znovu prohlášen za platný. Nakonec se ukazuje jako rozhodující, neboť při započítání devíti odečtených bodů by se Olomouc těsně dostala nad sestupové pásmo. Zklamáním jsou výkony Slavie a Ostravy. Nebudou-li tyto tradiční bašty hrát v lize odpovídající roli nebo potká-li některou z nich dokonce sestup, bude tento propad následován i propadem na všech úrovních, včetně té reprezentační.

Největší radost musela fotbalovému divákovi udělat Plzeň. Zvládla tři kvalifikační předkola Ligy mistrů způsobem, na který bylo radost koukat, a postoupila do její základní skupiny. Hned v jejím úvodu ztratila dva body s běloruským BATE Borisov a pohárová matematika odkazovala její šance na jarní účinkování v evropských pohárech do oblasti teorie. Hráči si sice užívali radosti nad prvním získaným bodem, po konfrontacích se špičkovými kluby však byla patrná jistá frustrace, zřejmá hlavně po domácím výprasku od Barcelony. Jako dar přinesl los zápas na hřišti Borisova, který Plzeň zaslouženě vyhrála a rázem si prakticky zajistila třetí místo ve skupině, které zaručuje účast v jarní části evropských pohárů. Ze závěrečného domácího zápasu s AC Milán pak slibovala nejméně bod, a celý první poločas to vypadalo, že má i na výhru. Kritické dvě minuty v úvodu druhé půle přinesly dokonalé K.O. a zdálo se, že je po zápase. Plzeň však dokázala i díky lehkovážnosti soupeře skoro nemožné a v samém závěru dvougólové manko smazala. Slíbený bod byl na světě.

Postup do jarní fáze Ligy mistrů snad nečekal nikdo, Plzeň si dala jasný cíl - 3. místo ve skupině, který také splnila. A je nepochybně rozdíl být vyřazený Barcelonou a Milanem než - při vší úctě k soupeři - rumunským týmem Vaslui, o jehož existenci věděl před dvojutkáním se Spartou asi jen málokdo.

Otazníky pro budoucnost

Výsledky v Lize mistrů přinesly Plzni solidní sportovní výsledek a také nemalý peníz do klubové pokladny, díky němuž se po několik příštích sezón nemusí strachovat o svůj rozpočet. Její sympatické výkony se promítly i do reprezentace, zvláště prosazení se Jiráčka patří ke světlým chvilkám závěru kvalifikace o mistrovství Evropy. Zdá se však být jasné, že Plzeň nejen jemu začala být malá, a tak je otázka, kolik hráčů z úspěšného kádru uvidíme na domácích trávnících i na jaře. Plzeň se také viditelně soustředila právě na účinkování v Lize mistrů, a tak jí v české lize trochu ujel vlak. Na vedoucí Spartu ztrácí 10 bodů, a to se zdá být propastný rozdíl. Do jarní části Evropské ligy sama sobě zjevně nedává příliš šancí a chce si svůj dvojzápas hlavně užít, čímž se však zdá být její účast v příštím ročníku klubové Evropy skoro nemožná. Pokud z její nynější sestavy zůstane v nadsázce řečeno jen Pavel Horváth, nezbude mu nic jiného, než se snažit nějak čestně dosloužit svou fotbalovou kariéru. Plzeň sice získá další desítky a možná i stovky miliónů za přestupy, otázkou však zůstává její další sportovní vývoj.

V roce 2012 čeká českou reprezentaci už zmíněné mistrovství Evropy. Jeho los byl k českým fotbalistům tak shovívavý, jak jen to bylo možné. Do lehčí skupiny jsme dostat nemohli, pikantní ovšem je, že totéž si myslí i naši soupeři Rusko a Polsko. Uvidíme tedy, jak s touto šancí mužstvo naloží. Trenér Bílek stále není tou personou, která by se těšila z podpory alespoň významné části veřejnosti, v tom měl radek Drulák pravdu. Pokud na ME uspěje, český fanoušek už je takový, že ho vezme na milost a vše zlé bude zapomenuto. Když už jsem začal příkladem z hokeje, uvedu na samém konci ještě jeden: trenéru Hadamczikovi se letos přesně toto povedlo. Michal Bílek má před sebou šanci úplně rovnocennou. Především však musí mít odvahu sáhnout do sestavy. Platnější vždy bude jakýkoliv snaživý útočník než Baroš, který buď věčně leží na zemi nebo rozhazuje rukama.