Fiktivní album Beatles

Není to tak dlouho, co uplynulo 54 let od prvního setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. Začala se tím psát historie nejúspěšnější skupiny všech dob, Beatles. Skončila v dubnu 1970, aby ještě nakrátko ožila v polovině 90. let. Představme si na chvíli situaci, že se Beatles nerozpadli. I když ve zmíněném roce 1970 ohlásil Paul McCartney odchod ze skupiny, problémy byly překonány a Beatles se po nějakém čase sešli, aby nahráli další album. Kdysi jsem na jednom serveru toto téma nadhodil. Reakce byly různé, kladné i záporné, ale několik lidí se ho chytlo. Zkusím tady svůj příběh Beatles trochu rozvést. Byť tu a tam obsahuje některé reálné prvky, jde pochopitelně o čirou fikci.

Beatles svůj záměr nahrát další album předem neoznámili, a sešli se - alespoň zpočátku - v utajení ve studiích na Abbey Road, přizvali i svého producenta George Martina. Ten pozvání rád přijal, i když poznamenal, že už v něco podobného nevěřil. Nakonec ho jmenují i jakýmsi dočasným manažerem, protože nikoho nenapadne jiný člověk, kterého by byli ochotni respektovat. A jak to celé probíhalo?

1. den

Od samého počátku to rozhodně není žádná idylka. Beatles se roztržce nevyhnou hned první den. Dojde k ní ještě před samotným začátkem nahrávání - Lennon totiž volal do studia, že se kvůli poruše auta opozdí. Přitom se zmínil o Yoko, a vyšlo najevo, že měl v úmyslu vzít ji s sebou. Ostatní mu to rozmlouvají, ale marně. O hodinu později stojí Lennon před studiem i s Yoko a dodávkou, která pro ni opět přivezla postel. Další hodinu trvá přesvědčování, že na nahrávání budou mít přístup pouze Beatles, producent, personál studia a do nahrávek přizvaní hosté. Lennon navrhne, že by tedy Yoko mohla v některé písni účinkovat, ale ostatní odhlasují, že ji na desce nechtějí. Lennon se nakonec podřídí, z dodávky však nechá vyložit postel a pití, obojí se slovy, že se ještě může hodit. George Martin dělá, že to nevidí. Čas tráví raději v režii studia, kde s techniky dolaďuje nějaké podrobnosti. Novinářům se však podaří vyfotit celou sestavu v rozhovoru před budovou studia - dá se tedy předpokládat, že je po utajení.

I'm The Greatest

Nahrávání konečně začíná. Sólový zpěv si vezmou na starost napůl Lennon s Ringem - ten pochopitelně pěvecky obstará pasáž o Billym Shearsovi. Lennon ponechá v textu "Yoko told me...", ostatní proti tomu nijak neprotestují. Lennon pak zkusí navrhnout svou další píseň Instant Karma!, ale narazí na Paulův odpor. Jelikož ostatní mají k písni postoj neutrální, John svůj návrh stáhne.

All Things Must Pass

George zkusí navrhnout píseň, kterou marně prosazoval už při natáčení filmu Let It Be. Na tento nezdar ale nakonec všichni rádi zapomenou, navíc text o rozednění má pro skupinu symbolický význam. Proti písni má výhrady Paul - zkusí místo ní nabídnout svou píseň Junk, ale u ostatních s ní neuspěje. Nakonec se po kratším dohadování skupina dobere k finální nahrávce. Nahrávání tím pro dnešek končí, Harrison a Lennon ještě stráví nějaký čas s Martinem nad mixem dvou nových písní.

2. den

Daily Telegraph přináší na titulní stránce článek nadepsaný Co dělají Beatles ve studiu? Beatles nad tím nakonec mávnou rukou - na ztrátu soukromí byli zvyklí dávno, tak se teď nenechají rozházet.

Photograph

Po Harrisonově včerejším úspěchu s prosazením předchozí písně zkusí Paul též oprášit jednu svou věc z Let It Be, a sice Teddy Boy. Je mu ale rovněž zamítnuta. Harrisona s Ringem konečná debata o ní ani příliš nezajímá - narychlo dokončují společnou píseň, která je vzápětí nacvičena a nahrána. McCartney však musí strpět posměšné pohledy Lennona, které ostatním oplácí viditelnou rozmrzelostí. Nahrávka je i přes to úspěšně dokončena. Hlavní vokál obstará Ringo, George drží druhý hlas.

Imagine

Tato píseň všechny doslova nadchne. Zvedne náladu dokonce i McCartneymu, který nadhodí otázku, jak budou podepisovány jeho a Lennonovy skladby. Spokojí se s Lennonovou stručnou, ale jasnou odpovědí, že není třeba nic měnit. George Martin povolá k nahrávání narychlo smyčce, dokonce s nimi během přestávky na oběd jejich party nacvičí a vzápětí i částečně natočí, ale od Lennona se mu dostane ujištění, že "nechce z této skladby udělat žádnou sračku", a tak je hráčům zdvořile poděkováno. Lennon sice zařídí, aby dostali za svůj čas ve studiu honorář, ale vzápětí štěkne na Martina: "Příště se aspoň zeptej." Martina, zvyklého už z minula na leccos, tato poznámka nemůže rozházet. Paul následně trvá na svém nesouhlasu s Johnovou písní Instant Karma!. Tentokrát dojde i k malé rozmíšce, John ale nakonec opět ustoupí.

Sentimental Journey

Ringo do trochu napjaté atmosféry navrhne rozehrát se na klasické swingové skladbě. To uvítá především Paul, jemuž byl tento druh hudby vždycky blízký. George Martin dal technikům pokyn všechno nahrávat, a nakonec skupině oznámí, že by z toho šla sestříhat docela pěkná nahrávka. Lennonovi se ten nápad zalíbí, ale Harrison nechce na albu žádný amatérismus. Se skladbou souhlasí pod podmínkou, že se nahraje znovu celá. Perfekcionista McCartney ho v tomto názoru podpoří. Ringo prohlásí, že když se ostatním skladba líbí, tak by ji na desce rád měl. Vždycky se líbila jeho mámě, a tak by to byl pro ni takový hezký dárek. Píseň je nahrána na první pokus. McCartney navrhne, že by bylo dobré k písni přidat big band. Ostatním se nápad nelíbí, ale Paul na něm trvá. Zdůvodňuje to stylovou čistotou písně, ale ostatní nepřesvědčí. John to pro sebe vyřeší stručně, McCartneyho pošle někam a jde otevřít první láhev z těch, které sem včera dovezl. Martin soudí, že jeho práce pro dnešek skončila, a volá si taxíka. S Paulem setrvají v rozhovoru jen George a Ringo. Zatímco Ringovi se nahrávka takto prostě líbí, George hovoří o tom, že Beatles by měli zůstat sami sebou i v převzatých skladbách. K žádnému závěru nedojdou a rozejdou se.

3. den

Ringo, John a George jsou ve studiu a čekají na Paula. Ten nakonec zavolá, že si všechno rozmyslel a od společného projektu odstupuje. Ringo, který telefon náhodou zvedl, navrhuje, že tedy Sentimental Journey mohou vynechat, ale McCartney se zdá neoblomný. "To po tobě nechci, jste tři proti mě. Nedostávám žádný prostor a na moje názory se nehledí. Ahoj."

Beatles stojí před problémem, co dál. Všechny tři doteď nahrávání bavilo, ale ve třech pokračovat nemohou. Nakonec padne nápad přizvat k nahrávání Klause Voormana. Lennon slíbí, že ho zkusí sehnat. Ringo na rozkolu cítí vinu a jde se uklidnit k lahvi. George Martin neshledává důvody pro svou další přítomnost a oznamuje, že odchází a čeká na zavolání.

Mezitím do budovy proniklo pár novinářů. Chtějí znát důvody toho, proč Beatles pobývají ve studiu. Otázky jsou jasné: "Nahráváte album? Jde o obchodní záležitosti? Proč tu není Paul?" John má vztek a Ringo se už mírně přiopil, a tak novináře společnými silami jednoduše vyhodí. Pak se spolu s Georgem zkusí chopit nástrojů, ale skončí u bezcílného jamování. To se nakonec rozplyne v alkoholu, a tak se ze studia všichni včetně personálu postupně vytratí.

4. den

John si vzpomene na svůj slib sehnat Voormana, a tak se s ním pokouší spojit. Do studia se ten den spořádaně dostaví jen Harrison. Po půlhodině odejde s poznámkou "jsem na telefonu". Nikdo ho však volat nebude: Starr je stižen kocovinou a Lennon se snaží dovolat Voormanovi.

5. den

Nahrávání ustrnulo na mrtvém bodě. S požehnáním ostatních se George Martin schází s lidmi z vedení EMI, aby se s nimi poradil, co s novými nahrávkami Beatles. Na přetřes přijde i varianta, že Beatles již další věci nenahrají, ale souhlas s vydáním dají. EMI si pár hodin láme hlavu, jak na desce vydat pět nahrávek. Odpoledne však volá Martinovi John, že Klaus Voorman je v Americe a zítra ráno je ochotný na pár dní přiletět. Martin obvolá zbývající členy skupiny a vpodvečer se sejdou na pracovní poradě ve studiu. Chybí jen John, který je omluven - vymluvil se na to, že musí rezervovat hotel pro Voormana. To nakonec učiní, ale rezervace mu zabere sotva několik minut a pro zbytek dne má volno. Je rád, protože podobné porady ze srdce nenávidí.

Ostatní se zatím radí, jak naložit s Voormanovou účastí na albu. Padají návrhy, že Klaus by mohl být hostem jako spousta jiných muzikantů na minulých deskách, padne však i návrh s Paulem nadále nepočítat a přijmout Voormana jako řádného člena s tím, že skupina se i nadále bude jmenovat Beatles.

6. den

Instant Karma!

Klaus Voorman se dostaví v deset dopoledne a je hned plný chuti nahrávat. John využije Paulovy nepřítomnosti a vecpe pod hlavičku Beatles píseň předtím Paulem tvrdošíjmě odmítanou. Pak ještě zkusí obejít předchozí dohodu a povolat do nahrávky Yoko coby vokalistku. Ringo a George jsou proti. Lennon doufá v podporu od Voormana, ale ten si vyslechne názory ostatních dvou a k Lennonovi pronese: "Dohody by měly platit, Johne." John, který se nechce před Klausem shodit, nakonec nerad souhlasí s faktem, že Yoko na nahrávce nebude. Poslední, kdo si viditelně oddychl, byl George Martin.

John nabízí svou další skladbu, Working Class Hero. Je však ještě naštvaný kvůli odmítnutí Yoko, a tak ji ani nedokončí. Zkusí pokračovat s Jealous Guy, ale nedá dohromady text, který narychlo napsal na melodii své starší věci Child Of Nature. Klause Voormana stihne únava z cestování, a tak se dohodnou, že nahrávání pro dnešek ukončí a sejdou se opět zítra dopoledne.

7. den

Crippled Inside

Okolo deváté jsou všichni ve studiu, Klaus Voorman ale všechny trochu zaskočil sdělením, že zítra ráno musí odletět, protože má v USA další závazky. Do oběda se zkouší nová Lennonova píseň Crippled Inside, po obědě je nahrána a další hodiny stráví všichni včetně Klause nad mixem. Zároveň dokončí i mix včera nahrané Instant Karma!. Večer se ve studiu Lennon, Harrison a Starr s Voormanem rozloučí, trochu si zajamují a jejich spolupráce tím skončí.

8. den

Beatles opět stojí před problémem, jak nahradit McCartneyho u baskytary. Nakonec se John uvolí, že zkusí basové party nahrát. Zatímco se dohadují, zavolá do studia Paul. George Martin s ním krátce pohovoří, ale nic konkrétního nedohodnou - zdá se, že o to Paul ani nemá zájem. Martin mu o pokračujícím nahrávání neřekne, a to z toho prostého důvodu, že se Paul nezeptal. Martin se rozhodne, že o McCartneyho telefonátu před ostatními prozatím pomlčí.

Isn't It A Pity

Skupina je mezitím připravena nahrát další Harrisonovu píseň. Vzhledem k tomu, že na nahrávání jsou jen tři, nahrají nejdřív najednou Ringo bicí a George s Johnem kytary. George pak nahraje zpěv, zatímco se John ve vedlejším studiu snaží u základního snímku dát dohromady jakou takous basovou linku. Nakonec s výsledkem nastoupí zpět do studia, ale ani přes desítky střihů není výsledek valný. Mrzí to nejen Harrisona - ani Lennon není se svou prací spokojený.

It Don't Come Easy

John prosí ostatní, aby další skladba byla jednoduchá. Ringo tedy nabídne svou píseň It Don't Come Easy, kterou John i George přijmou. Aby se Ringovi dobře bubnovalo, zpívá při nahrávání nejdříve George. Ringo pak zkusí píseň nazpívat sám, jak bylo původně v plánu, ale nakonec uzná, že Harrisonův zpěv je mnohem lepší, a tak dalších pokusů zanechá. Mezitím se Lennon opět učí basovou linku k písni a ve chvíli, kdy je rozhodnuto o sólovém zpěvákovi, jde ji i nahrát. Výsledek je o něco lepší než u předchozí písně - přehmatů je poměrně málo a práce postupuje rychleji, ale samotnému Lennonovi chybí radost z práce a má dojem, že to ostatním kazí. "Chybí tomu šmrnc," prohlásí nakonec. Z jeho iniciativy se večer všichni radí, jak vyřešit post baskytaristy ve skupině. Žádné jméno je nenapadá, a tak George Martin slíbí, že zkusí někoho sehnat sám. Padne také definitivní slovo, že dosud nahraný materiál vyjde na albu, které skupina v příštích dnech snad dokončí.

9. den

George po ránu předloží svou píseň What Is Life. Ve třech ji také hned začnou zkoušet. Ještě dopoledne volá do studia opět Paul, hovoří s ním opět Martin. Paul je tentokrát zvědavější než včera - i Martin ví, že McCartneymu musí být jasné, že nahrávání nějak pokračuje, když se mu dovolal do studia. Martin tedy odvypráví stručně dosavadní průběh, včetně Voormanovy účasti. Zmíní se i o jasném záměru vydat album. Když se Paul dozví, že je hotovo devět písní, zhrozí se - ostatní vydají album pod hlavičkou Beatles, a on na něm nebude mít skoro žádný podíl! Jeho ješitnost v tu chvíli zvítězí nad předchozí uražeností a požádá Martina, aby ostatním řekl, že odpoledne přijde.

Sotva to Martin oznámí, rozhostí se ticho. Ostatní nemají nejmenší chuť vzít mezi sebe McCartneyho zpět, navíc mají dojem, že práce jde docela dobře. A až vyřeší definitivně basáka, vše dostane definitivní a ještě lepší podobu. Do hovoru nakonec taktně zasáhne George Martin. Lepšího basáka než je Paul neseženou, a Beatles navíc vždycky byli právě oni čtyři. Prostá Martinova řeč má, zdá se, účinek. Ti tři nakonec začnou hledat na Paulově návratu pozitiva.

Zkouška prozatím dál nepokračuje, všichni žijí spíše napjatým očekáváním. Když po jedné odpoledne Paul skutečně přijde, zavládnou spíše rozpaky. Kupodivu je to John, který první poruší ticho: "Dost že jdeš, moje basa stojí za prd." Družná debata pokračuje jen do chvíle, kdy se hovor stočí na dvě písně nahrané Voormanem. Jak Paul, tak John souhlasí s přehráním basových partů u Isn't It A Pity a It Don't Come Easy, ale Paul chce nahrát znovu i Instant Karma! a Crippled Inside - když už tedy vůbec překousne zařazení prvně jmenované písně na desku. Debata se trochu zadrhne, ale nakonec vše vyřeší znovu Martin. "Tys byl vždycky členem skupiny, nikdo to nezpochybňuje. Klaus si s oběma nahrávkami dal dost práce, bylo by nefér ji zničit. Na desce může být jako host. Existuje ostatně spousta nahrávek Beatles, kde nejste všichni čtyři a nikdo o ničem nepochybuje."

Všichni společně zajdou na jídlo, a při něm se dohodnou, že ještě večer nazkouší pár dalších věcí. Nakonec dojde jen na What Is Life, víc času nezbylo.

10. den

What Is Life

Píseň je hned po ránu nahrána. John osolí svou kytaru, takže vyznění bude dost tvrdé, Harrisonovi se to ale kupodivu líbí. V rámci znovunastalého smíru je přihrána Paulem navržená smyčcová a dechová sekce. V konečném mixu je ale potlačena na míru skoro neslyšitelnou. Zkoušení smyčců a dechů však zabere celý zbytek dne, a tak je další práce přesunuta na zítřek.

11. den

Paul od rána pracuje na svých partech k Isn't It A Pity a It Don't Come Easy. Ostatní akceptují, že je tuto práci třeba udělat, ale trochu se nudí. Nakonec se s Martinem dohodou, že jejich účast dnes nebude nutná. Paul je nakonec s prací hotov již někdy kolem druhé, ale nechce brát ostatním volno. Čas ve studiu využije k nahrání několika demosnímků - jen tak s kytarou nazpívá Every Night a Another Day, u klavíru pak Maybe I'm Amazed. Dema nahrává i Harrison, doma stvoří několik snímků s kytarou. Sejde se na chvíli i s Bobem Dylanem, se kterým u dvou kytar secvičí If Not For You.

12. den

Every Night

Paul ráno přehraje ostatním včerejší demosnímek, a všichni jsou písní přímo nadšeni. Nahrávání se nese v pohodovém duchu a ještě před polednem je hotovo, včetně mixu.

If Not For You

Své nápady předvede i George. Ostatním se jeho písně líbí, a tak jej vyzvou, aby nějakou vybral. George však kupodivu navrhne If Not For You. Ta se ostatním zalíbí natolik, že ji v podstatě okamžitě nazkouší a nahrají. Pak ale Harrisonovi nepřijde jako dobrý nápad mít na desce píseň od Dylana, a tak skupina chvíli přemítá, co s ní. Po chvíli je rozhodnuto, že bude použita jako B-strana singlu. Zbývá vybrat titulní stranu, nakonec se shodnou na I'm The Greatest, když předem jednomyslně zavrhnou písně nahrané bez Paulovy účasti. George Martin je pověřený, aby učinil kroky k vydání singlu. Harrison ještě namítne, že autor písně by měl slyšet a schválit výsledek. Ostatní jeho připomínku přijmou a George Martin dostane za úkol Dylana sehnat.

Beware Of Darkness

George má své místo stále rezervované, a tak ze své zásoby víceméně náhodně vytáhne Beware Of Darkness. Píseň se všem líbí, hned ji začnou zkoušet a posléze i nahrávat. Doba již ale pokročila, a tak nechají dokončení a mix nahrávky na zítřek.

13. den

Beatles od rána pracují na Beware Of Darkness. Nahrávání poměrně záhy přeruší Bob Dylan, který se dostaví, aby si poslechl nahrávku písně If Not For You. Dylan nahrávku bez okolků schválí a z náhlého popudu je ostatními přizván, aby se zúčastnil nahrávání Beware Of Darkness. Dylan si netroufne na nic víc než doprovodnou kytaru, kterou vlastně jen zdvojuje Lennonovu. Píseň je poté poměrně snadno a rychle dokončena, a tak místo oběda už všichni slaví. Už bez Dylana, který bezprostředně po nahrávání studio opouští. Jsou otevřeny další z lahví, které John do studia dovezl první den. Alkohol jako prvního zmůže Ringa. Postel, původně určená pro Yoko, konečně nalezne své uplatnění, když na ní Ringo s pomocí přátel spočine.

Maybe I'm Amazed

George Martin se slavení účastní jen velmi střídmě, stihne postupně poslechnout všechny nahrané skladby. Nakonec dojde k názoru, že deska snese ještě jednu píseň. Všichni se shodnou, že by měla být od Paula. Celkem logicky padne jeho volba právě na Maybe I'm Amazed. Ringo však není schopný pokračovat, a tak si Paul nahraje bubny sám. Ringo během těch několika hodin, co ostatní ještě pracují, trochu vystřízliví a podaří se ho probrat k životu. Oznámení o dodatečném zařazení jedné Paulovy písně ho nechává v klidu, stejně jako fakt, že se na ní nikterak nepodílel.

Ostatní též pociťují únavu z nahrávání smíšenou s únavou z alkoholu, George Martin chce však ještě seřadit písně na album a dát mu název. Ve vzniklé debatě se všichni spíš pošťuchují, než aby něco kloudného vymysleli, dojde i na osobní invektivy. Martin je už rozhodnutý debatu ukončit a domluvit setkání na jiný den. Jako dar z nebes se jeví náhlý McCartneyho nápad, aby písně dali na desku v takovém pořadí, v jakém je nahráli. Debata pak pokračuje v diskusi o názvu alba. Ringo se snaží hovoru zúčastnit, ale zvládne sotva sedět na posteli a poslouchat. Nakonec však do historie zasáhne, když se chytne náhodně zaslechnuté věty z hovoru. Jeho přiopilecká poznámka "no dyk přece sme nejlepší, né?" kupodivu koresponduje s názvem první písně, a tak se - lehce upravená - stane stane titulem nové desky:

We Are The Greatest

1. I'm The Greatest (Lennon-McCartney)
2. All Things Must Pass (Harrison)
3. Photograph (Harrison-Starkey)
4. Imagine (Lennon-McCartney)
5. Sentimental Journey (Green-Brown-Homer)
6. Instant Karma! (Lennon-McCartney)
7. Crippled Inside (Lennon-McCartney)
8. Isn't It A Pity (Harrison)
9. It Don't Come Easy (Starkey)
10. What Is Life (Harrison)
11. Every Night (Lennon-McCartney)
12. Beware Of Darkness (Harrison)
13. Maybe I'm Amazed (Lennon-McCartney)

Produkce: George Martin

Hosté: Klaus Voorman - baskytara (6, 7), studioví hráči na smyčcové a dechové nástroje (10), Bob Dylan - doprovodná kytara (12)

Pilotní singl: 

1. I'm The Greatest (Lennon-McCartney)
2. If Not For You (Dylan)

The Beatles Anthology

V polovině 90. let 20. století vyjde Antologie Beatles. Objeví se na ní verze Isn't It A Pity a It Don't Come Easy s Lennonovou baskytarou, druhá jmenovaná pak ještě ve verzi s Ringovým zpěvem. Ke slyšení je též What Is Life bez smyčců a dechů i ukázka nahrávky z jamu Sentimental Journey. Zajímavý bude poprvé uveřejněný záznam Lennonovy přisprostlé řeči k novinářům, při níž mu Ringo zdařile sekunduje. Pořídil jej aktivní zvukový technik studia, který v předtuše pikantního úlovku stiskl tlačítko. Fanoušci skupiny si též budou moci poslechnout některé Harrisonovy a McCartneyho demosnímky.