Desky Karla Gotta (3. díl)

Započatá práce volá po dokončení. Třetí díl začne v tomtéž roce, kde skončil druhý, tedy 1982. Z pasivního posluchače jsem se stával pomalu aktivním, což spočívalo v žadonění u rodičů o nové desky (což se pochopitelně netýkalo jen těch Gottových). Vlastně se dá říct, že každou z nich, kromě prvních dvou uvedených, jsem držel v ruce už v podobě LP. Konec tohoto dílu stanovila historie, je jím rok 1989.

Posel dobrých zprávObal alba (Fair use)

MY CZECH GOLDIES (1982)

Album My Czech Goldies přináší anglicky zpívané verze písní domácích autorů. Nad zařazením některých by se dalo jako vždycky diskutovat, nicméně deska opět přináší zajímavá srovnání.

Základem pro výběr se stala Gottova poslední deska Kontrasty. Mezi ty nejlepší nahrávky lze řadit Just A Little Smile (Holka v domě), It´s My Time (Jsi krásná) nebo Sidewalk Star (Hvězda chodníků). K nim se jistě řadí i Are You Crying? (Kam se schoulíš) pocházející z alba Karel Gott dnes. Naopak anglická verze písně Beatles zní o poznání hůře.

Zbytečná, stejně jako v případě originálu, je píseň Robinson (Zdráv buď, Robinsone). Jistě by šlo vybrat lepší píseň než Nestarej se, kamaráde (zde jako Thanks A Lot For Callin´ On My Show), ale i tato verze je, stejně jako česká, ještě snesitelná.

Překvapivé je zařazení některých písní o hodně starších. Tady vyniká velmi milé provedení písně Nevinná (Little Child), pocházející již z alba ´77. Oproti obvyklým zvyklostem byla nahrána na nový základ. Zní trochu jinak a velmi pěkně.

Co se vysloveně nepovedlo, je nahrávka Roamin´ Down The Street. Oproti originálu Bloudím pasáží zní monotónně, nebojím se říci až únavně.

Supraphonu musím opět vytknout fakt, že album nevyšlo na CD.

COUNTRY ALBUM (1982)

Dlouhé rozepisování se u anglické verze desky Country Album (název byl tentokrát psaný podle anglických zvyklostí s velkým A) by bylo asi zbytečné. Zpěvní party byly nahrány na totožné základy. Deska trpí všemi neduhy jako její česká předchůdkyně. Co se nepovedlo o rok dříve česky, angličtina nezachránila. S jednou výjimkou - City Of New Orleans vyšla s původním textem podstatně lépe. 

... A TO MÁM RÁD (1983)

... a to mám rád se jmenuje deska z roku 1983, konečně pojmenovaná po jedné z písní, kterýžto trend se (samozřejmě s nutnými výjimkami) udržel vlastně dodnes.

Karel Gott se stal autorem titulní písně, která se stala ve své době hitem a překonala převzatou věc Taky se mnou trable jdou z alba Kontrasty. Jako spoluautor se objevil u písně Věčný laik, kterou napsal s Ondřejem Soukupem. Zajímavě sekané vokály spolu s volnou střední částí dělají píseň velmi zajímavou.

Text k téhle písni jsem psal já je Gottovým textařským debutem - takže název písně opravdu nelže. Text k téhle písni je sice prošpikován kostrbatými rýmy „já touhle písní chtěl jsem říct,/ že tě rád mám a nic víc,/ přestože znám jich na tisíc“, ale hudební a pěvecká stránka vše zakryjí. Autorem hudby je tehdejší Gottův polydorský skladatel Joachim Heider, který napsal pro Gotta mnoho hitů nejen na toto album. Obvyklá praxe se obrátila a Gott nazpíval české verze na základy nahrané původně právě pro Polydor (v této souvislosti bych jen připomněl další Heiderovu píseň Geh´nich vorbei z roku 1984, která se české verze nedočkala). Dalším velkým hitem z Heiderovy dílny se stala Plnoletá, ve které Gott pěvecky přímo exceluje. Třetí Heiderův příspěvek Chceš dál v mém stínu stát hudebně trochu zaostává, především ve slokách. Zajímavější refrén pak srážejí veršovánky „ze všech jsi nejhezčí, ze všech jsi nejlepší“.

Gott sáhl po dvou převzatých skladbách, které mohly trochu překvapit. Jednak to byla taneční záležitost z repertoáru Eddyho Granta I Don´t Wanna Dance, které Eduard Pergner dal český název Dívka závodník. Nahrávka nepostrádá šmrnc ani vtip, a tak se jen těžko věří, že textař je stejný jako u posledně zmíněné písně. Ještě překvapivější volbou asi byla rocková klasika Dream On s českým názvem Dřív já, pocházející z repertoáru skupiny Nazareth.

Z domácích skladeb je nutno připomenout příspěvek Pavla Větrovce Nedokončená s refrénem pěkně kontrastním vůči sloce, a také s malým vtípkem na konci, kdy aranžmá písně dostálo jejímu názvu.

Zbytek alba nestojí za řeč. Týká se to písní domácích, z nichž největším zklamáním je jediná Štaidlova píseň Ó jak dávno, i převzatých, kde v horším slova smyslu vede Favorit, pocházející od tehdy již lehce pohasínající italské hvězdy Drupiho.

HRÁTKY S LÁSKOU (1984)

Album Hrátky s láskou by se dalo označit za jakéhosi pokračovatele alba Romantika, i když se tentokrát jednalo o romantiku v trochu více komerčním balení.

Deska působí celkově trochu těžkopádně. Gottovi nelze upřít hlasové mistrovství, ale možná měl být lépe proveden výběr písní. Vysloveně mu sedla titulní skladba pocházející z filmu Emanuelle, pěkně zazpíval i Unchained Melody pod názvem Lásko má s Borovcovým textem. Českému textu k Only You, jehož autorem je Eduard Krečmar, nelze upřít nápad, jak zachovat neopakovatelný slogan a přitom napsat český text. A tak vznikla nahrávka Z dávných dnů, jejíž komerční aranžmá trochu kazí dojem. Zbytek padá hluboko pod originální verze - to platí jak pro Zdá se mi, zdává, tak i pro Noc je dlouhá a zlá, která na Presleyho originál Are You Lonesome Tonight nemá - aranžmá ani text písni nesedí.

Nejlépe se Karel Gott předvedl v písni, kterou napsal Joachim Heider přímo pro něj - česká verze dostala název Jak ten proud.

Z domácích písní se stala asi nejpopulárnější To musím zvládnout sám, snad i díky Toničce, kterou ztvárnila Jana Hlaváčová ve filmu Jak básníkům chutná život. Její hláška „musíš, Karle, musíš“ je nezapomenutelná. Možná lepší ze Zmožkových písní je E14, která ji doprovázela na singlu. Pomiňme fakt, že po přečíslování evropských silnic by po ní Gott musel cestovat někde mezi Norskem a Švédskem. Obě písně ale vycházejí ze stejného melodického vzorce a ještě navíc jsou ve stejné tónině. Když tam logicky nemohlo být místo pro obě, na album se dostala horší z nich.

Karel Gott v té době nazpíval i několik zajímavých duetů, které vyšly jen na singlech. Především je třeba jmenovat stále populární Zvonky štěstí s Darinou Rolincovou, jejichž autorem je rovněž Jiří Zmožek. S Jitkou Zelenkovou pak nahrál příjemný duet Svět stál, na jehož druhé straně se překvapivě objevila píseň Oh baby, baby, kterou posluchači znali z přechovávaných desek tehdy zakázané Marty Kubišové. Oproti původní verzi však zněl duet Gotta a Zelenkové dost unyle. Popularitě nepřidalo ani zbytečné zpomalení, ani nový text - že by z důvodu, aby píseň připomínala původní verzi co nejméně?

MUZIKA (1985)

Album s názvem Muzika patří ke Gottově klasice 80. let. Tehdy bylo významné ještě jednou maličkostí - jako první titul u nás bylo nahráno novou technologií Direct Metal Mastering, která se standardem stala až o pár let později.

Je to deska o dvou stranách - doslova i obrazně. První je výborná, druhá podstatně slabší. Na každé straně existuje výjimka, o tom povím dále.

Od začátku alba téměř co píseň, to hit. Když ne dnes, tak alespoň tehdy. Začínám žít, společné dílo Štaidla a Gotta, krásně desku otvírá. Svého času byla i úvodní písní Gottových koncertů. Následují dvě písně z dílny Joachima Heidera, z nichž především Miriam se povedla. Silná melodie zastíní i občasné textové perličky typu „odlétá spánek... jak svatojánek“. Bláhové přání v jejím stínu zní trochu jako chudá příbuzná, ale laťka byla tentokrát nepřekonatelně vysoko. Hudebně je zajímavá lehkým zakrytím tóniny v úvodu. Možná by dramaturgii prospělo prohození obou písní.

Titulní píseň je vypůjčená od italského zpěváka Tota Cutugna. Nádherný text ji povyšuje na něco jako zpověď. V písni je jediné slabší místo - poslední tón verše „zpěv mámy sladce uspává“ je na samé spodní hranici Gottova rozsahu.

Ladislav Štaidl dodal ještě jednu píseň, za které se stal velehit. Eduard Pergner si vypůjčil Hrabalovo slovo a vznikli Pábitelé. Vzápětí však dojem z první strany trochu kazí píseň Jsem chlap, co mlčí, též od Štaidla, který napsal tentokrát i text. Píseň je jedním slovem zbytečná.

Druhá strana, jak již bylo řečeno, vyznívá o mnoho hůře. Výjimku tvoří její úvodní píseň Podrážkám dvou zničených bot, pěkný výsledek skladatelské spolupráce Karla Gotta a Ondřeje Soukupa. Nic dalšího už žádnou pečeť kvality nenese. Hitem se nakrátko stala To byl vám den, ale v této podobě je to jen odzpívaná písnička. Karel Svoboda přispěl na album jedinou písní, a tu si klidně mohl odpustit. Ze vší bídy trochu ční vlastní Gottova píseň Vrásky z lásky. Když se rozjede z trochu tuctového úvodu, je z ní docela příjemná a odvazová záležitost.

TO VÁM BYL DOBRÝ ROK (1986)

Celkově se mi líbí toto album více než předešlá Muzika. Dalo by se skoro označit za výborné, nebýt několika málo momentů, které na něm být neměly.

Tím ještě snesitelným je Mám tu krásný výhled. Píseň spíše vyprávěná než zpívaná, hudebně celkem vzato nezajímavá, s textem spíše nudným a s melodií, u které vlastně žádnou melodickou linku najít ani nelze.

Jako další zmíním věc, kterou osobně považuji za nejhorší nahrávku Karla Gotta v celé jeho kariéře. Je jí Cikánka, která uzavírá první stranu desky. Říct o ní, že je špatná, je opravdu málo. Vrchol nevkusu, selhání pudu sebezáchovy, to už jsou obraty, které skutečnost vystihují o něco málo lépe. Hloupější věc Karel Gott na desce nikdy nevydal.

Tím bychom to měli odbyté a můžeme se věnovat těm lepším částem alba. Což jsou vlastně všechny ostatní skladby. Gottovi se povedl otvírák v podobě písně Je slavná, převzaté z jeho polydorské produkce. Český text byl o hodně zdařilejší než původní, který se vyžívá v klišé typu „Madonna, du trägst ein Kleid aus Sonnenschein“ (což by česky vyznělo snad ještě hůře), a navíc je trochu neobratný, když v úvodu se dozvíme, že onu ženu viděl zpěvák „často“, což je v refrénu upřesněno na „tisíckrát“. V české verzi se hlavní postava písně proměnila ve zpěvačku, která moc zpívat neumí. Existuje i docela hezký videoklip, který se bohužel na DVD Zůstanu svůj nedostal. Pokud si ho správně pamatuju z tehdejšího televizního vysílání, tak ona tajemná neznámá v něm dostala konkrétní tvář jedné tehdy velmi neintonující zpěvačky Janečkovy líhně.

S Rudolfem Roklem napsal Karel Gott pro tuto desku dvě písně. Lepší z nich je Jediná - kantiléna s velmi zajímavým textem, který v refrénu používá pro písně nezvyklý volný verš. Melodie tak stále musí hledat nová témata, která do sebe pasují s neuvěřitelnou logikou.

Několik hudebních nápadů spojil Karel Gott do povedené skladby Náladová náruč tvá. Ta je důkazem toho, že i Gott sám dokáže napsat zajímavou píseň.

Odnauč se říkat ne je jediným příspěvkem Ladislava Štaidla. Cesty popularity jsou občas nevyzpytatelné, a tak se jí ve své době dostalo více pozornosti, než by si byla zasloužila. Její melodie se rozhodně nedá označit za objevnou.

Dvakrát se jako skladatel zapsal na album i Ondřej Soukup, a nutno říci, že zdařile. Písni Nejsi obyčejná lze vytknout snad jen nešetrné aranžmá v úvodu slok - krátké klávesové sólo ničím neupoutá, ale nahrávka se nakonec příjemně rozběhne až k finálnímu dvojhlasu. Několik hudebních motivů se pak spojuje v písni Málem bych zapomněl. Jejich proplétání patří k nejlepším momentům desky a posouvá dále Gottův výkon z několik let staré nahrávky Ještě to daleko mám.

Album přináší ještě další písně pocházející z německých originálů. Portrét neznámé připomíná malování, Gottovu druhou uměleckou vášeň. Dnes mám perný den se opět věnuje tématu občasné únavy. Druhou stranu desky navíc otevřela nápaditým klávesovým intrem.

Titulní To vám byl dobrý rok přináší sice nehitovou, ale rozhodně zajímavou melodiku. Podobně složitá kompozice není v Gottově repertoáru příliš obvyklá. Textař Zdeněk Rytíř dokázal na nepravidelné fráze napsat pěknou životní zpověď, Gottovi přímo na tělo. Neprávem zapomenutý kousek.

POSEL DOBRÝCH ZPRÁV (1987)

Posel dobrých zpráv je nejen titul alba z roku 1987, ale také název jedné ze dvou písní na albu, které složil Michal David. Nemůže být většího rozdílu mezi dvěma písněmi jednoho autora. Zatímco Posel dobrých zpráv s krásným Horáčkovým textem se stal jednou ze zásadních položek Gottovy diskografie, kolovrátek Z diskotéky známá je dnes naštěstí zapomenutým nesmyslem.

Zůstanu svůj je další z písní, v nichž se zpěvák zabývá vlastní kariérou. Toto téma se teď u Gotta objevovalo stále častěji. Jedná se také o jedinou převzatou píseň na tomto albu. Zbytek obstarali domácí autoři, ovšem zůstává otázka, jestli je to kladem celé desky. Nechci tím říct, že se album poslouchá špatně. Opak je pravdou, ale drobné oživení by mu nepochybně prospělo.

Z nevýrazných písní lze jmenovat Větrovcovu píseň Ty se mi zdáš, která sotva něčím obohatí. O poznání lepší jsou tentokrát věci z dílny Ladislava Štaidla - Ani náhodou nechci lásku tvou je příjemně rozverná, zatímco Zůstaň stát (kterou napsal společně s Gottem) je metaforickou záležitostí zdánlivě o létě, nakonec nám text odhalí, že řeč je o životě. Štaidl napsal snad svůj nejlepší písňový text.

Gott se prezentoval i dalšími skladatelskými pokusy, vždy ve spolupráci s některým z členů Štaidlova orchestru. Mlčení ve dvou napsal společně s Rudolfem Roklem. Jejich spolupráce přinesla mnohdy úspěch, tentokrát za nejlepšími věcmi zaostali. Mnohem zdařilejší je rytmická věc Nikomu nezávidím. Ze stejného hudebního soudku je píseň Chyť své dny, kterou napsal autor mnoha diskotékových hitů té doby Jindřich Parma. V kontrastu s nimi jsou dvě písně od Jiřího Zmožka - zdařilejší je ta s názvem Kantiléna.

Po nezvykle dlouhé době napsal pro Gotta hitovou věc Karel Svoboda - duet s Marcelou Holanovou Čau, lásko si zpěvák musel tak trochu vydupat. Píseň je až nebývale působivá na to, jak je vlastně jednoduchá. Doprovázel ji i docela povedený videoklip. Jak už to tak bývá, mnohdy připadne úloha singlového béčka nahrávce, která si to nezaslouží. Tentokrát tato role připadla další výborné Svobodově písni Půlnoc v motelu Stop, která doprovodila právě zmíněný duet.

Není bez zajímavosti, že Karel Gott a Marcela Holanová spolu tehdy nazpívali i další výborný duet Náš song, jehož autorem byl opět Karel Svoboda. Autorem textů ke všem dosud zmíněným Svobodovým písním byl Karel Šíp. Bylo tomu tak i v případě jen o málo mladší nahrávky Žít - nadčasové zamyšlení nad stavem lidstva vyšlo v roce 1988, opět jen na singlu. Karel Svoboda tak zaznamenal nebývalou sérii kvalitních písní napsaných pro Karla Gotta. Je to opravdu velká škoda, že se nedostaly na žádné album.

YOU ARE EVERYWHERE (1988)

Album You Are Everywhere je vlastně takovým výběrem písní v anglických verzích z posledních tří českých alb Karla Gotta - Muzika, To vám byl dobrý rok a Posel dobrých zpráv. Opět platí, že písně jsou vybrány velmi dobře.

Až na jednu výjimku se jedná o album písní českých autorů. Tou výjimkou je I´m Only Me převzatá z originálu německého, kterou česky známe pod názvem Zůstanu svůj. Téma anglického textu je ostatně české verzi podobné. Anglická nahrávka zní velice uvolněně a je možná ze všech verzí nejlepší.

Z desky Muzika jsou tu písně jen dvě. Trochu hůře než český originál, i když pořád dobře, zní Wonderland alias Pábitelé. Pokud tady Gott českou verzi nepřekonal, pak My Lady Love válcuje svůj starší originál Začínám žít s přehledem.

Mezi ty velmi dobré patří My Only One, v české verzi Jediná z alba To vám byl dobrý rok. Anglický text zachovává to zajímavé - onu nerýmovanost refrénu, která dělá i českou verzi tak přitažlivou.

Docela se povedla i verze písně Zůstaň stát, zde pod názvem Stay. Ostatní nahrávky písní z poslední desky takto skvěle nedopadly. Snad na nich je znát, že je ještě Gott neměl tak zažité. Lehkost originálu nemá titulní píseň, což je nahrávka titulní skladby z posledního alba Posel dobrých zpráv. Bez lehkého dozvuku zní zbytečně tvrdě.

Zbytek jsou verze písní známých především ve své době, když se tyto aktuální desky pravidelně otáčely na talířích gramofonů. Těžko k nim co dodat oproti jejich českým protějškům.

LOĎ SNŮ (1989)

Už bylo napsáno hodně o krizi domácí hudby na konci 80. let. Tato deska, která dostala název Loď snů podle jedné ze Zmožkových písní, jako by ji jen potvrzovala. Paradoxně k tomu je poprvé v Gottově diskografii album složeno výhradně z domácích písní, což však přechozí větu jen podporuje.

Když jsem ho v době vydání slyšel poprvé, přiznám se, že se mi nelíbilo. Kromě hitovky Svět má ty chvíle rád jsem na něm neslyšel nic zajímavého. Ač od poslední desky uplynuly celé dva roky, na orchestru i na Gottovi samém je znát únava, o níž se tolikrát vyjádřil ve svých tehdy ještě svěžích nahrávkách. Jeho hlas navíc shodou okolností v té době docela přirozeně ztrácí na síle, což dojem umocnilo. Jestli se již tehdy chystal Ladislav Štaidl do hudebního důchodu nebo se tak rozhodl až po převratu v roce 1989, těžko říct, nicméně faktem zůstává, že se jedná o poslední společnou práci. Jiří Zmožek měl svá nejlepší skladatelská léta již za sebou a před sebou strašidelný hrad jménem Carmen. Jeho pasování na stěžejního autora alba se tedy jeví jako méně šťastné. Karel Svoboda tentokrát nepřispěl, na desce se tak nutně objevila některá jména do té doby ne příliš známá.

Sympatické je, že Karel Gott zpívání nezabalil jako někteří jeho kolegové. S odstupem času se některé věci z desky jeví jako ne zase tak špatné. Je to spíš takové album, které si člověk přehraje v situaci, kdy nepotřebuje slyšet superhity a má náladu na něco jiného.

Občas nějaký hit se na něm samozřejmě najde. Svět má ty chvíle rád už jsem zmiňoval, je to úvodní píseň, jejíž text napsala sestra Dariny Rolincové Jana. Z té doby se dá vzpomenout i na pár dalších nahrávek. Parmova Dlouhá noc končí svítáním pokračuje tam, kde skončila píseň Chyť své dny. Nalít jsem tvarům tvých blůz a Bourám sály svou písní jsou od autorů, kteří nepatří k tradičním dodavatelům písní pro Karla Gotta. Do druhé jmenované přidal textař Michal Horáček některé docela zajímavé obraty, jako „když mi schází nápad, nejsem nápadník“. Na dvou písních se autorsky podílel Karel Gott s Pavlem Větrovcem. Nenech mě za dveřmi stát a Jeď, má to spád jsou rytmické písně s občas probleskujícím zajímavým melodickým nápadem. Jednou písní přispěl i Gottův kamarád Milan Drobný. Triolová kantiléna Kam se to ztrácí je možná až překvapivě dobrá.

Příspěvky Jiřího Zmožka nejsou hitovými záležitostmi. V písni, která dostala - nevím proč - až nesmyslně dlouhý název Nevím, proč bych nepřiznal, že jsem lásku sliboval ve svých písních, se nevyhnul určité šablonovitosti. Ani titulní Loď snů nepřináší melodii nijak objevnou, ale je zvláštní svou vzdušnou náladou.

Zbylých několik věcí nestojí za řeč - byly zapomenuty dřív než režim, který měl zakrátko padnout.

Desku mohly příjemně oživit dvě nahrávky ze singlu, který přinesl dvě písně Karla Svobody. V obou případech šlo o Karlem Šípem otextované melodie známé ze seriálu Cirkus Humberto. Krev toulavá je jistě ta známější z nich, ale druhá strana Mám rád Máchův Máj rozhodně není k zahození. Sympatickým počinem té doby je rovněž jistá splátka dluhu domácímu posluchači v podobě české verze písně Krásné je žít.